Stavba charitního centra sociálních služeb u Speciální základní školy v Olbrachtově ulici vyvolává v občanech  Lanškrouna určité obavy. V objektu je mimo jiné plánováno umístění nízkoprahového denního centra pro osoby bez přístřeší, a někteří lanškrounští občané mají obavy z jevů, o nichž se domnívají, že poskytování této služby s sebou přinese (např. rušení nočního klidu). Řada z nás má strach z něčeho neznámého. Tyto obavy jsou přirozené, ačkoliv zkušenost a čas je mnohdy nepotvrdí.
Oblastní charita Ústí nad Orlicí  poskytuje tuto službu už nyní v prostorách charitní ošetřovatelské služby na Jiráskově náměstí. Z dosavadních zkušeností je patrné, že pro občany Jiráskova náměstí a jeho okolí není tento fakt nijak zatěžující. Protože ale tyto prostory nejsou pro zmíněný účel vhodné, rozhodli jsme se vytvořit zázemí pro lidi bez přístřeší v budově, kterou nyní Charita staví v Olbrachtově ulici. Záměry využití budovy podporuje také Pardubický kraj.
I když si to těžko přiznáváme, na ulici může skončit každý z nás - stačí nepříznivá rodinná situace nebo dluhy. Tento fakt potvrzuje i praxe našich občanských poraden. Ve zdravé společnosti mají silnější odpovědnost za slabší, za ty, kteří byli postaveni do těžších životních podmínek. Lidé bez domova už teď na Charitu v Lanškrouně chodí, takže tato služba vlastně nebude úplně nová, jen dostane oficiální rámec.
„Nízkoprahovost“ služby znamená, že je snadno dostupná cílové skupině, pro kterou je určena, ale nejedná se o službu pobytovou.

Když jsme se ptali kolegyně z  Charity Polička, která tam provozuje podobné zařízení, první co nám řekla, bylo: „Ale vždyť se to může stát i mně, že skončím na ulici!“  Pak pokračovala v popisování svých zkušeností z práce:
„Naše zařízení funguje jako zázemí pro lidi, kteří žijí na ulici. Přirovnala bych to k lesu, ve kterém prší a řádí vichr: my jsme v něm takový malý přístřešek, pod kterým se může tvor bez hnízda na chvíli skrýt a ohřát se. Lidé bez domova nemají v úmyslu u nás zůstávat,  pro přenocování zde ani nemáme podmínky. Jsme pro ně jen zastavením, místem chvilkového spočinutí.  Mohou se u nás umýt, dostat šaty nebo boty, dáme jim polévku a chleba, případně něco na cestu. Popovídáme si s nimi, zjistíme, co by potřebovali. Zavoláme třeba na sociální úřad v jejich bydlišti, aby si zařídili sociální dávky, na které mají nárok. Většinou jsou za všechno vděční…  Ideální je, když se podaří zajistit  také návazné ošetření lékaře. Lidé, kteří sem přicházejí, mají často poraněné nohy, výjimkou nejsou ponožky, zarostlé do kůže…
Velmi důležitý je poučený personál – slušné a lidské chování ke klientům je samozřejmostí. Oslovujeme je „pane“, podáme ruku – to jim často až  vyhrknou slzy. Jednou jsme objevili po pánovi, který zemřel, jeho notýsek, kam si zapisoval údaje o podobných zařízeních v různých městech. U našeho denního centra měl poznamenáno: „to je dobrá charita“ - byli jsme z toho dojatí. 
Snažíme se pomoci lidem „odpíchnout se“ a jít dál, zařídit si svůj život, aby  nebyli závislí jen na něčí polévce. Máme tuto službu takto nastavenou, máme poučený personál, a lidé, kteří k nám přicházejí, to vědí…“
Tolik zkušenosti z Poličky. Nízkoprahové zařízení v Lanškrouně by mělo být vedeno v podobném duchu a věříme, že jeho zprovoznění dobře zvládnou lanškrounští občané i Oblastní charita. V případě potřeby se na nás neváhejte obrátit s jakýmkoliv návrhem či připomínkou.

Ing. Marie Malá, Oblastní charita Ústí nad Orlicí

Aktuální foto ze stavby: Lada Sitová