Vznik města a jeho majitelé

Město Lanškroun (hist. Landeskrone) bylo založeno asi v 2. polovině 13. století v souvislosti s královskou kolonizační činností jako hlavní ekonomické centrum rozsáhlého lanšperského panství. Mezi nejvýznamnější kolonizátory patřili Heřman z Ostěchu, Oldřich z Drnholce a Přemysl Otakar II.

První písemná zmínka o Lanškrouně se nachází v listině Vratislava Pernštejna z roku 1285. Téhož roku, za vlády českého krále Václava II., přešlo město do majetku mocného Záviše z Falkenštejna a po jeho popravě daroval Václav II. město Lanškroun nově založenému cisterciáckému klášteru na Zbraslavi u Prahy. Od roku 1304 byl součástí Zbraslavského kláštera, později byl dán do vlastnictví litomyšlskému panství (r. 1358). Roku 1371 Petr Jelito, litomyšlský biskup, založil augustiniánský klášter, který byl v období renesance přestavěn na zámek v renesančním slohu. Po husitských hnutích dostali Lanšpersko i s Lanškrounem Kostkové z Postupic (Zdeněk Kostka z Postupic). Na počátku 16. století městu vládli Pernštejnové, s výjimkou třinácti let, kdy město spravovali páni z Boskovic.

Za vlády pánů z Postupic a poté Pernštejnů získal Lanškroun řadu významných privilegií, např. již v roce 1464 právo konat trh na den sv. Urbana a na sv. Matouše, dále právo vybírat mýto u bran, v roce 1507 dostali měšťané právo odúmrti (podle této výsady směli jejich poddaní svobodně odkazovat své jmění svým dědicům bydlícím na jejich panství), v roce 1514 došlo k rozšíření tržního práva na 2 dny v týdnu (úterý a sobota), v roce 1568 bylo městu potvrzeno právo várečné. O 20 let později bylo město prodáno do vlastnictví Adama Hrzána z Harasova a po Bílé Hoře (r. 1622) Karlu z Lichtenštejna.

Po třicetileté válce

V době třicetileté války bylo město poničeno švédskými a císařskými vojsky, přicházeli sem němečtí osadníci, kteří se snažili o prosazení německé správy, což se jim podařilo. Od roku 1683 je městská kniha psána německy. V polovině 17. století vrcholí vědecká činnost nejvýznamnějšího lanškrounského rodáka, fyzika, matematika, astronoma, lékaře a filozofa, rektora Karlovy Univerzity Jana Marka Marci (1595-1667). Koncem 18. století bylo město vyhlášeno městem municipálním. V polovině 19. století se stal Lanškroun sídlem okresního hejtmanství a okresního soudu, až do roku 1960 bylo okresním městem tohoto regionu.

Rozmach města (18. a 19. stol.)

Postupem času docházelo k hospodářskému a kulturnímu rozvoji města. Na přelomu 17. a 18. století byla dokončena stavba knížecího pivovaru. Rozmach města dokládá stavba železniční přípojky Lanškroun - Rudoltice v Čechách, která byla dokončena v roce 1885. V tomtéž roce vypukla ve městě cholera, která postihla celé město i jeho blízké okolí. Na choleru zemřelo během 3 měsíců 256 lidí. V 70. letech se rozvíjí hospodářská činnost - vzniká tabáková továrna, továrna Pam a Co. na výrobu textilních dutinek, mrazírny Jana Riesse, zlatnická firma Ed. Langera, firma Stodolowski, která se zabývala výrobou plyšových přikrývek, koberců, potahových látek aj.

Bouřlivý přelom (19. a 20. stol.)

V 2. polovině 19. století vznikají centra vzdělanosti - Gymnázium (1874) a Střední odborná tkalcovská škola, dochází k výraznému vzestupu německého nacionalismu. Po vzniku ČSR odmítli uznat československou vládu, a tak byla vytvořena německá národní rada, která se hlásila k tzv. Deutsch-böhmen. Teprve po zásahu vojenského oddílu z Vysokého Mýta v listopadu 1918 byl Lanškroun donucen uznat svrchovanost nového státu, ale k nacionalistickým vystoupením proti novému státu docházelo ve městě ještě na jaře 1919. Postupně se nacionální vášně zklidnily a v průběhu 20. let došlo k vzrůstu vlivu českého obyvatelstva ve městě a byla zde zřízena i česká měšťanská škola. V 30. letech 19. století byl zřízen Okresní úřad. Prostory pro činnosti Okresního úřadu byly získány přestavbou a rekonstrukcí bývalého městského pivovaru.

Po Mnichovu 1938 byl Lanškroun připojen k Německu, více jak 1 000 Čechů uprchlo za hranice, započalo se se zatýkáním antifašistů, měnil se i charakter továren a průmyslu v nich soustředěných. Většina z nich byla začleněna do německého zbrojního průmyslu. Významné je umístění firmy Siemens. Jejím sídlem se stala bývalá továrna tabákových produktů. Období odtržení Lanškrouna od Československa skončilo 9. května 1945, kdy město obsadily oddíly Rudé armády.

Lanškroun po 2. sv. válce

Poválečný odsun Němců z Lanškrouna byl dokončen 31. 10. 1946 - město se stalo české. Po roce 1945 se Lanškroun vyvíjel jako okresní správní město. Okresní národní výbor vzniklý v revolučních dnech května 1945 byl záhy zrušen a území lanškrounského okresu podřízeno nově vzniklému okresnímu národnímu výboru v Ústí nad Orlicí. V lednu 1947 byl ONV v Lanškrouně obnoven a existoval až do roku 1960. Při tehdejší reorganizaci územního uspořádání byl okres v Lanškrouně opět zrušen a Lanškrounsko připojeno k okresu Ústí nad Orlicí.

Současnost města

Město Lanškroun se stalo r. 2002 pověřenou obcí s rozšířenou působností pro 21 obcí: Albrechtice, Anenská Studánka, Cotkytle, Čenkovice, Damníkov, Dolní Čermná, Horní Čermná, Horní Heřmanice, Horní Třešňovec, Krasíkov, Lubník, Luková, Ostrov, Petrovice, Rudoltice, Sázava, Strážná, Tatenice, Trpík, Výprachtice, Žichlínek.

Lanškroun je se svými téměř 10 000 obyvateli v současnosti dynamickým průmyslovým městem, městem elektroniky, strojírenství, papírenského průmyslu i městem středních škol a důležitých kulturních institucí.

Průmyslové podniky AVX Czech Republic, SOMA, Schott Electronic Packaging, ORPA, INA, JCEE a mnoho dalších zajišťují vysokou zaměstnanost obyvatel Lanškrouna i jeho okolí. Za rozvojem ekonomiky města stojí celá řada úspěšných místních podnikatelů a manažerů. Současné střední školství navazuje na více než stoletou tradici lanškrounského Gymnázia a místní živnostenské školy. Gymnázium, SOŠ a SOU (bývalá Integrovaná SŠ) a Střední zemědělská škola jsou základem pro střední všeobecné i odborné vzdělání pro celé Lanškrounsko. Kulturní a společenský život obyvatel podporuje Kulturní centrum, Městské muzeum, Městská knihovna, Infocentrum, Kino a řada úspěšných tělovýchovných organizací.

Obrazovou dokumentaci poskytlo MĚSTSKÉ MUZEUM LANŠKROUN.