Chytrá stařenka

V třicetileté válce táhli Švédové od Králík a Šilperka na Lanškroun a chtěli jej obsadit. Když se dostali na poslední vršek šilperské silnice, viděli v údolí město Lanškroun, bylo obehnané zdmi a příkopy. V tom k nim přistoupila jedna stařenka.
Šla z Kořenného - později z něho vznikla osada Laudon.
"V Lanškrouně je mor!" volala na Švédy.
Švédové se zalekli, zůstali stát a už nešli dále. Položili se na té výšině a opevnili se. Valy a příkopy tam po nich zůstaly, říká se jim Švédské šance.
Tak stařenka třemi slovy zachránila Lanškroun.
Taková babka, a věděla si rady!

Použitá literatura: Živá voda - lidové pověsti z Čech, Moravy a Slezska; Autoři: Oldřich Sirovátka, Marta Šrámková

O lakomém pekaři

V šestašedesátém roce, když byla pruská vojna, vypukl v Lanškrouně hlad. Jedna stará babka - říkalo se, že je čarodějnice - přišla k pekaři a prosila o kousek chlebové kůrky. Ale lakomý pekař ji odbyl, nedal drobek.
Žena mu řekla: "Za to, žes tak lakomý a nepodáš chudému ani kousek chleba, za to budeš místo chleba péct jen samé piliny!"
To se taky stalo! Pokaždé, když pekl, dělaly se mu z mouky místo chleba jen suché piliny.

Použitá literatura: Živá voda - lidové pověsti z Čech, Moravy a Slezska; Autoři: Oldřich Sirovátka, Marta Šrámková

O darované louce

Na hradě Lanšperku - to bylo ještě za časů roboty - sloužilo děvče z rodiny Maixnerů z Dobrouče. Jednou ji hradní pán přistihl, jak se z cimbuří hradu dívá upřeně do dálky.
"Kam se díváš?" ptal se přísně.
Ale děvče nechtělo říct. Pán na ni zase: "Co tam vidíš?"
Děvče dělalo okolky, pak si dodalo odvahu a řeklo:
"Dívám se tam na tu louku, jak seče můj milý."
Pán se náramně divil! Sám stěží louku uviděl, byla hodně daleko, a to děvče rozeznává, kdo tam seče.
"Víš co? Jestli je to pravda, co mně říkáš, tak ti tu louku daruju, bude tvoje!"
Sedl na koně a jel tam. Bylo to tak, jak to děvče řeklo!
Od té doby prý ta louka patřila Maixnerovým. Byla vklíněna do bývalých panských luk při Orlici.

Použitá literatura: Živá voda - lidové pověsti z Čech, Moravy a Slezska; Autoři: Oldřich Sirovátka, Marta Šrámková

O pečeném náboji

Kdysi, už dávno, byl Lanškroun obležen. Měšťanům došly náboje, olovo. Co dělat? Nepřátelé na zdi doráželi stále víc a víc. V této tíživé situaci a bezradnosti napadlo jednoho pekaře něco prazvláštního. Zapéci do chleba kameny a jako kulemi z děl do nepřátel střílet. Tak taky učinili, a světe div se, nepřátele nejen že odrazili, dokonce porazili.
Velitel posádky pak z vděčnosti vyznamenal pekaře vysokým řádem,který později uchovávali na radnici jako velkou vzácnost. Při požáru města se však ztratil.

Použitá literatura: Na besedě; Autor: Václav Zdeněk Hackenschmied; Upravil a doplnil: Radim Dušek

O trpaslíkovi

U jednoho koláře musela služka spát v dílně, neboť pro ni nikde jinde neměli místo. Pokaždé, když si lehla a začala dřímat, objevil se u ní pidimužík a volal:
"Dej ven, dej ven!"
Služka nevěděla, co má ven dát. Když se to každou noc opakovalo, pravila, že v dílně spát nebude, že raději půjde sloužit jinam.
Pověst o tom zjevu se rychle roznesla po městě. Tak mohl jeden moudrý a zkušený člověk truhláře upozornit na to, že vše souvisí nejspíš s umrlčími prkny, co v dílně přechovává, že duch chce, aby je dali ven.
Truhlář vynesl umrlčí prkna z dílny a od té chvíle měl svatosvatý pokoj.

Použitá literatura: Na besedě; Autor: Václav Zdeněk Hackenschmied; Upravil a doplnil: Radim Dušek

O čertech v Brance

Povozník, co zůstával Na Drahách, přijel pozdě domů. Příčinou byl kůň z potahu, který kulhal. Nezbývalo nic jiného, než aby poslal svoji dceru ke kupci do Školní ulice pro mazání.
Šla Brankou. Musela jít mimo domek, o jehož majiteli se říkalo, že umí zaklínat duchy. Když k němu docházela, uviděla dva čerty, jak z domu vynášejí rakev. Plna strachu přiběhla ke kupci a vše mu vypravovala.
Druhý den našli majitele domku v posteli mrtvého.

Použitá literatura: Na besedě; Autor: Václav Zdeněk Hackenschmied; Upravil a doplnil: Radim Dušek