První zmínka: 1285, panství: Lanškroun, správní okres: Lanškroun (1850-1960), fara: Lanškroun.

Město Lanškroun zasazené do rámce okolních lesů se rozkládá v kotlině obklopené kopci, která je 10-15 km širokou sníženinou patřící do podhůří Orlických hor. Je protkána řadou potoků a potůčků, z nichž nejvýznamnější je Moravská Sázava. Její vody končí v Černém moři. Jedná se o významné a výstavné východočeské město, nacházející se při česko-moravské hranici. V minulosti bylo proslulé textilním, později tabákovým a dnes elektrotechnickým průmyslem. V poslední době se zde rozvíjí i rekreace a turistika. Je také místem, kde se každoročně konají významné kulturní akce (například Pravečkův Lanškroun, turistický pochod Lanškrounská kopa a další). V minulosti od konce 70. let 19. století až do května 1945 bylo význačným centrem okolního německého etnika. Od ostatních okolních českých, ale i moravských měst je Lanškroun vzdálen více kilometrů. Nejbližším z nich je na západ od Lanškrouna se nacházející Česká Třebová. Na jihozápadě leží moravské město Svitavy, jižním směrem město Moravská Třebová a východním město Zábřeh. Na sever od Lanškrouna najdeme české město Jablonné nad Orlicí a na severozápad město Letohrad. Lanškroun byl založen „na zeleném drnu" na mírném návrší nad soutokem ostrovského a třešňovského (janského) potoka kolem poloviny 13. století při rozsáhlé kolonizaci okolní krajiny. Tu zde prováděli z pověření krále bratři Heřman a Oldřich z Drnholce. Brzy se stalo hospodářským centrem okolní nově osídlené krajiny, zejména pak pro území rozkládající se na horním povodí Moravské Sázavy. Od ostatních míst se lišilo hlavně tím, že se změnilo v město (civitas) obklopené hradbami. Po dokončení osídlení páni z Drnholce odešli jinam a osídlené území vrátili králi. Nově vzniklé město pak bylo pojmenováno Landskron (česky země koruny nebo také zemská koruna). Dokládá, že se jedná o území náležející královské koruně, to je králi. Z toho lze odvodit, že alespoň z počátku (do konce 13. století) byl Lanškroun královským městem a jako královské město se jeho správa, ač později bylo jen poddanským městem, chovala. A to po celou dobu až do jeho změny v municipální město. K zčeštění jména na Lanškroun došlo již brzy po roce 1300. Po husitských válkách až do konce první poloviny 17. století je uváděno jen v českém tvaru. V listopadu 1948 někteří lanškrounští „osvícenci" navrhovali, aby byl název města změněn na „Stalinov", „Ždanov" nebo „Květnov". Ministerstvo vnitra tuto změnu v červnu 1950 nedoporučilo. Po čase byla vypsána anketa, při které se sešlo více jak 35 návrhů na nové jméno města. Nakonec zvítězil „zdravý rozum" a na veřejné schůzi občanů bylo rozhodnuto, že název města se měnit nebude. Ten však nevládl dlouho. Na návrh městské konference KSČ z 2. 3. 1952 požádal předseda MNVo změnu prý „cizího jména Lanškroun, pocházejícího z germánského Landskron". Měla tím být odstraněna „poslední upomínka kapitalistického a nacistického panství, kterým byl Landskron vždy dobrým představitelem". Navrhoval, aby bylo nahrazeno „libozvučným jménem Zápotocké". To mělo být „do budoucnosti zárukou uskutečnění socializace a svobody našeho lidu". Ani tato žádost městu nové jméno nepřinesla. A tak dodnes Lanškroun nese své historické pojmenování, které dostalo při svém založení. V písemných pramenech se poprvé připomíná roku 1285, kdy bylo jako královský majetek spolu s tehdy se konstituujícím lanšperským panstvím darováno králem Václavem II. jeho nevlastnímu otci Závišovi z Falkenštejna a jeho synu Ješkovi, který byl královým nevlastním bratrem. Po Závišově popravě roku 1290 přešlo celé lanšperské panství i s Lanškrounem a hradem Lanšperk opět do majetku krále Václava II. Ten listinou z roku 1304 upravil svůj předchozí dar území pro nedlouho předtím založený zbraslavský klášter. Vedle jiných majetků daroval zbraslavským cisterciákům i město Lanškroun. To v té době bylo správním centrem pro celé okolí, zejména obce nacházející se v lanškrounské kotlině. Jako majetek lanškrounské rychty se v 14. - 16. století uvádí ves Johnsdorf (Třešňovec) a později zaniklá ves Voitsdorf. V roce 1371 byl ve městě založen augustiniánský klášter. Součástí rozsáhlého lanšperského panství zůstalo město až do 40. let 16. století. Od začátku 16. století, kdy bylo dokončeno přebudování někdejšího kláštera na zámek, se stalo jistým správním střediskem pro několik okolních vesnic. Na začátku 40. let 16. století tehdy ještě nerozdělené rozsáhlé lanšperské panství vlastnil Jan z Pernštejna. Ten byl nucen před svou smrtí (1548) lanškrounskou část někdejšího rozsáhlého lanšperského panství skládající se z města Lanškroun a několika okolních vsí dát do zástavy Václavu Černohorskému z Boskovic. Město a zámek se staly centrem správy malého (lanškrounského) panství. Po dvaceti letech v roce 1561 Vratislav z Pernštejna tuto zástavu od Václavových dědiců vyplatil. Nedlouho nato roku 1564 ji spojil s druhou lanšperskou částí někdejšího rozsáhlého panství. Od té doby se sice tyto části (lanškrounská a lanšperská) uvádějí samostatně, ale vždy jako součást jednoho správního celku - panství Lanškroun. V této době se město dělí na dvě části (vlastní město a předměstí), každá se svou vlastní správou a rychtářem. Součástí lanškrounského panství zůstalo město formálně až do zrušení patrimoniální správy, fakticky jen do roku 1791, kdy se stalo municipálním městem bez pevné vazby na někdejší vrchnost (panství). Od této doby byl v jeho čele měšťany volený starosta (purkmistr). Nejméně od druhé poloviny 16. století existovala vedle vlastního města také samostatná předměstská obec s vlastním rychtářem. Poprvé je zmiňována v roce 1567. Později roku 1633 byla její správa spojena se správou města. Na konci 18. století se město dělí na vnitřní město a dvě předměstí (Ostrovské, něm. Michelsdorfer Vorstadt a Žichlínské, něm. Sichelsdorfer Vorstadt).

Po roce 1850 se Lanškroun stává městem, které bylo po řadu let centrem státní správy pro celé široké okolí. Od roku 1850 až do roku 1938 zde sídlí okresní úřad a také okresní soud. Když se připravovala reforma státní správy, jenž vstoupila v platnost roku 1868, žádali obce lanškrounského okresu peticí z 18. 2.1866 aby sídlo politického úřadu (okresního hejtmanství) bylo ponecháno v Lanškrouně. O sídlo tohoto úřadu žádalo totiž také město Ústí nad Orlicí a Česká Třebová. Petice byla zdůvodňována zejména tím, že v Lanškrouně bylo sídlo bývalého panství, okresní hejtmanství zde již bylo a ve městě jsou proto potřebné úřední místnosti. Mimo to je ve městě také nižší reálka, hlavní škola, finanční stráž, spořitelna, trhy, dva pivovary, tři lihovary, patnáct obchodů a další průmysl. Zřejmě z těchto důvodů nakonec v Lanškrouně sídlo okresního hejtmanství zůstalo. Dále zde v letech 1864-1927 mělo sídlo také okresní zastupitelstvo. Centrem státní správy zůstává Lanškroun i po obsazení Německem na začátku října 1938. Stává se významným městem Říšské župy Sudety (Reichsgau Sudetenland). Po osvobození v květnu 1945 je rok a půl městem, ve kterém sídlo státní správy nebylo, jen expozitura ONV v Ústí nad Orlicí a okresní soud. Státní správa (ONV) se do Lanškrouna vrátila na začátku roku 1947 a sídlí zde až do 1. 7. 1960. Jako město je Lanškroun uváděn i po zrušení zemského a obecního zřízení, ale jeho správa byla postavena na roven kterékoliv okolní obci. Teprve v roce 1960 mu byl znovu přiznán charakter plnoprávného města, jehož správa byla rozdílná od okolních obcí. Nedlouho nato 1. 2. 1964 byla k němu připojena obec Dolní Třešňovec. V důsledku rozsáhlé integrace obcí prosazované v 70. a 80. letech 20. století se od 1. 1. 1976 součástí města stává také obec Albrechtice. Od 1. 3. 1980 se Lanškroun dělí na tyto části: Lanškroun - Vnitřní město, Ostrovské Předměstí a Žichlínské Předměstí. Po uvolnění společenských a politických poměrů v listopadu 1989 se Albrechtice od Lanškrouna oddělují a od 24. 11. 1990 získávají ztracenou samostatnost. V roce 1993 byla správa města rozšířena o výkon některých oborů státní správy (pověřený městský úřad) a od roku 2003 se Lanškroun znovu stává „malým okresem", to je městem, ve kterém je soustředěna státní správa pro celé okolí.

V průběhu druhé poloviny 15. století začínají Kostkové z Postupic z budov někdejšího augustiniánského kláštera budovat zámek. Na konci téhož století Bohuš Kostka z Postupic zde hodlal vybudovat sídlo, které by jednak sloužilo pro jím vytvořenou větev Kostků z Postupic a které by také nahradilo starý hrad Lanšperk, který již jako sídlo správy rozsáhlého lanšperského panství přestával vyhovovat. Zámek se poprvé připomíná roku 1507. V následujících letech slouží jako sídlo správy pro několik okolních vesnic. K jeho zásadní přestavbě došlo až v posledních dvaceti letech 16. století za Adama Hrzána z Harasova, který sem přemístil správu celého někdejšího rozsáhlého panství. Zámek se stal i sídlem majitele panství. K dalším stavebním úpravám zámku došlo také za Lichtenštejnů, zejména v druhé polovině 19. století. K úpravám celého areálu docházelo i v dalších letech. Dnes je v budovách zámku umístěno městské muzeum a kulturní centrum.

Zdroj: Znaky, vlajky, pečeti a správní vývoj obcí okresu Ústí nad Orlicí (2005) - Jan F. Křivohlávek

Tisk Náhled tisku