V srpnu a září roku 1894, za návštěvy císaře Františka Josefa I. při zemských manévrech, bylo z pivovaru vyvedeno elektrické vedení od tehdejší zlatnické továrně u nádraží, kde je v současné době Společenský dům, až k Benešově cihelně. Dnes tu je benzinová stanice u hřbitova. V trase vedení bylo připojeno šest obloukových lamp. Tato nákladná stavba byla brzo po oslavách odpojena. Dodávku elektrického proudu k tomuto účelu vrchnost městu neúčtovala. To bylo první veřejné osvětlení v Lanškrouně ještě před postavením plynárny v roce 1903.

V návaznosti na tento, zřejmě první, elektrický zdroj v Lanškrouně musím se zmínit o kinu. V roce 1945 - 1948 jsem tam byl zaměstnán také jako kinooperatér. Ve sklepě byly pozůstatky značně velké akumulátorovny. Svou kapacitou nemohla sloužit jen pro nouzové osvětlení. Vyslovuji domněnku. zda po první světové válce nebylo kino nějakou dobu napájeno z pivovaru stejnosměrným proudem. Soustava akumulátorů by zajišťovala stejnosměrný proud pro obloukovou lampu projektoru.. případně pro celé osvětlení kina. Na tuto otázku se asi již nenajde odpověď. Pro ale mluví fakt, že elektrifikace města byla dokončena až v lednu 1926! Je možné, že by do této doby nebylo v Lanškrouně kino?

Zřejmě druhý zdroj elektrické energie byl instalován na pile, pozdějším soustružnictví, na hranici mezi Lanškrounem a Dolním Třešňovcem. Na tomto místě byl původně mlýn. říkalo se mu Sperlarmúhle. Asi v polovině 19. století byl mlýn přestavěn na pilu pro potřebu pekařství, které majitel pily provozoval. Nebyl to malý podnik. V období začínajícím před druhou světovou válkou až do roku 1945 zaměstnával přes 100 lidí. Mnohé vazby střech i věží kostelů v okolí jsou postaveny zaměstnanci tohoto podniku. Ve druhé světové válce stavěl lágry pro zajatce a totálně nasazené z protektorátu. Dřevěné baráky u rybníka, které po skončení války sloužily jako sběrné středisko pro odsunuté Němce, byly postaveny také touto firmou. Mlýn a později pila byly poháněny vodním dílem - mlýnským kolem. I když nákladným náhonem a vodním rezervoárem poměrně vysoko položeným (místo pod současným cvičištěm kynologů) získal se poměrně velký spád, vodní dílo však nestačilo zajistit rostoucí nároky na provoz pily, zejména pro malý průtok vody v místním potůčku. Z toho důvodu byl postaven parní stroj, ale ani ten po letech také rozvoji podniku nestačil. Proto před druhou světovou válkou byl vyměněn za nový, silnější. a starý byl odstaven. S provozem nového parního stroje byl připojen i generátor 15 kW, který zajišťoval drobnější provoz a osvětlení. To muselo být v době před rokem 1938, kdy Dolní Třešňovec nebyl ještě elektrifikován. Dokončení nově budovy a kotelny přichází do let 1940-42. Ještě v 60. letech byl dodán podniku nový generátor 50 kW. Ale k jeho zapojení pro různé technické potíže už nedošlo a byl převezen i s parním strojem do Chocně. Provoz podniku byl zajištěn z vlastní transformační stanice. Ta slouží i po napojení části sekundární sítě Dolního Třešňovce a Lanškrouna i nyní.

Další vlastní elektrický zdroj měly Východočeské papírny, dříve firma Pam a. s. Malý závod, jenž před první světovou válkou začal vyrábět textilní dutinky í v domku, který ještě třicet let po válce sloužil jako vrátnice, se výstavbou od začátku dvacátého století rozrostl na velký podnik. Dle informací pana Urbana z Prahy. jehož otec byl v papírnách zaměstnán jako strojník, byl v roce 1896 instalován parní stroj od Brněnských strojíren. Druhý byl dodán, rovněž od Brněnských strojíren. v roce 1913. Oba válce parních strojů pracovaly jako kompaundní. Tím byl zvýšen výkon tohoto soustrojí na 450 HP. Postupnou modernizací se ustoupilo od přenosu pohonu transmisemi a v podniku byl instalován generátor. S ohledem na výkon parního stroje měl generátor výkon 300 kVA. Kdy byl instalován, se mi nepodařilo zjistit ani ve Státním archivu v Zámrsku. Tam jsou archivovány doklady tohoto podniku. Generátor byl odpojen na začátku šedesátých let a podnik přešel plně na odběr ze sítě vysokého napětí VČE.

Nezjistil jsem způsob pohonu c. k. tabákové továrny. Tento starý závod měl asi také vlastní pohonnou jednotku ještě před elektrifikací Lanškrouna a připojení vlastní transformační stanice na nově vybudovanou linku 22 kV z Moravy.

Stanislav Vodička