Vypečené sladké koblihy, kořalka, jelita, jitrnice, tlačenka, ovar a pravá zabijačková polévka – to všechno provoní 26. února prostor před lanškrounským zámkem. Průvod pestrobarevných masek projde městem v podhůří Orlických hor již pojedenácté.
Letošní oslavy masopustu odstartuje v Lanškrouně úderem desáté akce nazvaná: „Prasátko paní starostky“. Jedná se o ukázky tradiční zabíjačky. O půl jedné se vydá průvod masek městem.
Účastníci průvodu se nakonec sejdou před lanškrounským zámkem, kde paní starostka předá klíč od města Bakchusovi. Patron slavností Bakchus nemůže se svojí družinou a mladíky na tradičních klibnách – tedy dřevěných zvířecích hlavách na dlouhých tyčích v průvodu chybět. Obnovená tradice kliben se v Lanškrouně začala psát v roce 2000. Dřevěná zvířata – nejčastěji koně a kozy – osedlávali mladíci na Orlickoústecku u příležitosti masopustních rejů odedávna.
Díky ředitelce zdejšího muzea Marii Borkovcové a lanškrounskému řezbáři Bedřichu Šilarovi se klibny opětovně dostaly do povědomí lidí. Společně s dalšími maškarami dnes patří k ozdobám každoročních průvodů.

Pochování basy

Čestné místo v průvodu vedeném právě bohem vína Bakchusem mají děsiví čerti i ušmudlaní kominíci. Typickou zdejší maškarou je také babka, která nese v nůši dědka. Občas se v průvodu objeví i nemotorný chlupáč – tedy medvěd, kterého na pevném řetězu vede jeho majitel.
K nejčipernějším patří jednoznačně mladíci na neposedných kobylkách – zmiňovaných dřevěných klibnách. Stejně jako v minulosti i dnes se o pobavení přihlížejících starají muži převlečení za sličné baletky. A co teprve lamentující Žid? Úsměv na vaší tváři vyvolá dozajista jeho nespokojený komentář ohledně téměř každé výslužky…
Symbolem konce masopustních radovánek se stalo pochovávání basy. Za zvuku pohřebního marše ji mladíci obvykle vynášeli zabalenou do prostěradla či rubáše ven z hospody. Nebyla-li basa, vynášely se symbolicky alespoň housle nebo dudy.

Prasátko starostky

Kulturní program obohatí vystoupení šermířské skupiny, zdejšího pěveckého sboru i několika kapel. Vyhlášena bude nejlepší masopustní maska. Nádvoří zámku a přilehlé náměstí se až do pozdních nočních hodin promění v místo masopustního veselí a jarmarečního shonu.
Kdo nestihne o poslední únorové sobotě letošní bujaré masopustní veselí, může přijet do Lanškrouna kdykoliv alespoň na prohlídku zdejšího zámku.
V jeho stálé expozici se dozvíte jak o historii města a významných rodácích, tak o zdejších tradicích, včetně těch obnovených masopustních. K vidění tu jsou i neposední šimlové, tedy dřevěné lanškrounské klibny.
Jako připomínku dávných časů je pro budoucí generace vyřezal z lipového dřeva pan Bedřich Šilar. A komu se snad dřevění krasavci zalíbí natolik, že zatouží nahlédnout i do dílny, kde se zrodili, mohou se vydat na prohlídku. Dílna pana Šilara sídlí totiž jen kousek od lanškrounského náměstí.

Tisk Náhled tisku