31.12.2010 - Zpovědnice - str. 14

Kněz Zbigniew Czendlik se ptá ve své ZPOVĚDNICI. Jeho rozhovory mají nakousnout témata, na která v jiných rozhovorech nezbývá místo. Tentokrát si vybral moderátora Jana Krause.

Imě Jan Kraus pozval do své show. Rozhodně jsem se nijak neuvolnil, charakteristické červené křeslo mě naopak pořádně rozpálilo. Zatoužil jsem po odvetě a ta se mi naskytla, když Jan Kraus navštívil moje město Lanškroun.

* Co vy a Bůh?

Když jsem byl malý, pečovala o mě moje silně katolická teta. Mše byly latinské a já na ně musel chodit povinně, to mi je dostatečně zprotivilo. Můj otec byl původu židovského, ale přestože židovské náboženství nepraktikoval, viděl jsem, že to tetu dráždí. A to mě zajímalo.

* Řekněte mi ještě něco o té tetě.

Byla obdivuhodná. Ráno se mě ptala, jestli chci jít do kostela na ranní, nebo na večerní mši. Řekl jsem, že na večerní. Popudilo ji to, protože si myslela, že to chci mít rychle za sebou. A tak jsme šli na ranní. Potom se začala chystat i na večerní. Když jsem se bránil, jen mi řekla, že jsem přes den jistě strašně hřešil. Já ji zase týral, když jsem tvrdil, že přestoupím k pravoslavným, protože měli v Liberci kostel blíž než katolíci. Jednou jsem se tam dokonce demonstrativně vypravil, a když na mě křičela nesouhlasně z okna, volal jsem: Tam je Pán Bůh taky. Moc nechybělo, abych k nim opravdu přestoupil, jen kvůli vlastní svobodě vyznání.

* Jak to máte dnes?

Asi takhle: jsem intenzivní katolík pro všechny Židy a intenzivní Žid pro všechny katolíky. Ani jedno z toho nehodlám ztratit, ani jedno z toho nehodlám vysazovat na úkor toho druhého.

* Potkal jste v životě zajímavé faráře?

Mým kamarádem byl třeba páter Rudolf v Praze, s tím jsem si rozuměl, navíc mě fascinovalo, že měl v Krči udělanou křížovou cestu v moderním duchu. V dětství jsem zažil jen nudné faráře, na mši jsem si vždycky říkal, hlavně ať už to skončí. Ale páter Rudolf nebo páter Reinsberger u Týna mi připadali moderní a zábavní.

* Vy jste jeden čas na faře dokonce bydlel.

Ano, čtyři roky na faře ve Vysokém Chvojně. Teta mi zařídila, že mi katolíci pronajali faru. Bydlel tam se mnou jeden primitiv, stále to vypadalo, že to tam jednoho dne zapálí. Já jsem naopak za faru bojoval. Jel jsem do Hradce a do Pardubic - na konzistoř a na KSČ. Tam proto, že šlo o památku, na konzistoř proto, že to bylo jejich. Ale stejně moje snaha byla marná, ten člověk faru nakonec zapálil. Byl jsem tam tedy krátkodobě prorokem. Bohužel špatným.

* Vzpomínky na chvíle, které jistě nějak obohatily vašeho ducha.

Myslím si, že na víře je nejdůležitější úcta a respekt před vyšším řádem, který si člověk ani nemusí umět pojmenovat. I když - já mám občas tendence u Pána Boha některé věci reklamovat.

* To si tedy troufáte!

Vidím kolem sebe hodně věcí, které Bůh netrestá, a mám tendence mu to říkat. Jako bych mu říkal: Vnímáš to? Všímáš si toho? Proč já se pořád tak krotím, když okolo to jde... Ale to je ten věčný zápas.

* Já se s Bohem peru pořád.

Také proto se tomu říká víra. Je důležité si uvědomit význam tohoto slova. Víra není razítko, je to něco důvěrného. Já jsem měl vždycky tendenci v Boha věřit, možná že dřív i kvůli komunistům. Popuzoval mě ten jejich přístup - víru považovali za legraci, a že kdo věří v Boha, je pitomec. To mě ve víře povzbudilo, říkal jsem si: Už proto, že se tomu oni posmívají, stojí za to se tím zaobírat vážně. Dodneška jsem alergický na takový ten posměšný způsob, který občas pořád přežívá - proč věříš, když jsi s Pánem Bohem nemluvil, když jsi ho neviděl. Přitom já víru považuji spíše za výsledek střetů, které člověk v životě měl.

Show Jana Krause můžete vidět každý pátek v televizi Prima. Pokud vám některý díl utekl, navštivte stránky iprima.cz, klikněte n a logo Krausova pořadu a poté na odkaz Videoarchiv.

MF DNES

Tisk Náhled tisku