01.09.2010 - Zuzana Doušová - Kraj Pardubický - str. 02

Stovky prvňáčků dnes poprvé jdou do školy, kde stráví celých devět let. Budou na ně vzpomínat celý život. Podobně jako čtyři osobnosti - farář Zbigniew Czendlik, hokejista Petr Koukal a herci Josef Pejchal a Petra Janečková.

PARDUBICE I když je to už více než třicet let, lanškrounský farář Zbigniew Czendlik si svou první cestu do školy stále pamatuje velmi dobře. „Pomočil jsem se. Ani nevím proč, asi toho na mě bylo hodně. A neuměl jsem najít záchod,“ směje se dnes Czendlik.
Pamatuje si i lavici, ve které seděl, i svého prvního učitele. „Bylo to jako v Obecné škole. Stejné lavice. A náš učitel - celý Igor Hnízdo. Pokaždé, když ten film vidím, vzpomenu si na základní školu,“ říká farář, který povinnou školní docházku splnil v Polsku.
A tvrdí, že měl školu vždycky rád. „Moji sourozenci knihy moc rádi neměli, všechno roztrhali. Ale já jsem se do školy těšil právě na knihy. I když první den byl dost frustrující, nakonec jsem tam chodil rád,“ říká farář.
Do školy se těšila i herečka Východočeského divadla v Pardubicích Petra Janečková. Už několik týdnů před nástupem do školy pečlivě kontrolovala, jestli má připravené sešity, ořezané tužky a nejvíce se těšila na nové učebnice. „Vím, že na sešity a učebnice jsem se těšila nejvíc. První den jsem byla hodně nervózní, byla jsem takový stydlín. Potom jsem se ale ve škole zabydlela,“ říká Petra Janečková.
Oproti tomu kapitán hokejových Pardubic Petr Koukal do školy nechtěl a jeho oblíbenou disciplínou se hned staly přestávky. „Vůbec jsem se tam netěšil. Viděl jsem, jak se můj o čtyři roky starší bratr pořád učí, a tak jsem tam prostě nechtěl,“ říká úspěšný hokejista. O tom se brzy přesvědčili i jeho rodiče. „Hned na první třídní schůzce řekla učitelka mámě, že mě a bratra vůbec porovnávat nemůže. Zatímco on byl pozorný student, já jsem na každou hodinu přiběhl pozdě a hlavně - nikdy jsem si nepřipravil věci na další předmět a pravidelně jsem za to dostával vynadáno,“ vzpomíná Petr Koukal.
Ze začátku ho bavil hlavně tělocvik, později se přidala ještě vlastivěda nebo zeměpis. „Se spolužáky jsme ale hodně zlobili. Hned ze začátku nás musela učitelka přesadit,“ směje se hokejista.
S některými spolužáky se vídá dodnes. „I když nejsme nejlepší kamarádi, spolužáky vždycky rád vidím. Pravidelně chodím na srazy. Sympatické je, že se vůbec nezměnili. Možná nám přibylo pár kilo,“ říká Petr Koukal.
Se svými spolužáky ze školy se dodnes vídá i herec Josef Pejchal. „S některými spolužáky se vídáme dodnes. Jednomu jsem byl o víkendu na svatbě, s dalšími se občas potkávám, když přijedu domů, do Českého Krumlova. Na školní léta vzpomínám moc rád,“ říká herec Východočeského divadla Pardubice, který hraje i v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Do školy se podobně jako jeho kolegyně Petra Janečková vyloženě těšil. „Mám starší sourozence a zatímco oni už do školy chodili, já na ni byl stále moc malý. Svého prvního školního dne jsem se nemohl dočkat,“ říká Josef Pejchal.
Výcvik před nástupem do školy dostala od svého staršího bratra i Petra Janečková. Učení se ale netýkal. „Brácha mě naučil spoustu rváčských technik, což se mi nakonec hodilo. Ve druhé třídě jsem dokonce přeprala svého spolužáka Láďu,“ vzpomíná herečka.
Jak jste šli poprvé do školy Vy nebo Váš potomek?
Pište na repda@mfdnes.cz

Mladá fronta DNES - pardubický kraj

Tisk Náhled tisku