16.12.2010 - Jaroslav Hubený - Kraj Pardubický - str. 04

Bedřich Šilar vytváří v Lanškrouně originální betlém, kde dárky malému Ježíškovi nesou současníci, kteří mají vztah k městu. A lidé se chodí pravidelně dívat, „kdo letos přibyl“.

LANŠKROUN Jeden z jeho předků byl čižbář, chytal ptáky do sítí. Další byl lžičařem, vyráběl dřevěné lžíce. V Bedřichu Šilarovi se tyto geny nezapřou. Už při vstupu do jeho lanškrounského ateliéru je možné nejprve vnímat vůni dřeva a štěbetání desítek ptáků.
O jeho vztahu k pestrobarevným zpěvným kanárům by se dalo hovořit dlouho. V předvánoční době však jsou přece jen hlavním tématem jeho vyřezávané betlémy. Patří k jejich nejvýznamnějším českým tvůrcům, vytvořil jich už desítky. Jeden krásný pohyblivý betlém, zatím ještě nedokončený, dominuje i jeho dílně. Bedřich Šilar se však proslavil hlavně velkým betlémem lanškrounských osobností, který je ve sbírkách lanškrounského muzea. Pracuje na něm od roku 2000 a každým rokem ho doplňuje dalšími postavami. „Je to moje životní dílo, největší betlém, jaký jsem kdy dělal. V třebechovickém Proboštově betlémě z 19. století jsou také místní osobnosti, ale nevím o tom, že by byl někde vyřezávaný betlém se současnými,“ říká Bedřich Šilar.
Betlém o prozatímní velikosti téměř pět krát dva metry je letos -stejně jako každý rok - umístěn při vstupu do lanškrounského muzea. A podle muzejnice Hany Kozubové se na něj lidé chodívají dívat, kdo je v něm zase nový, i když třeba do dalších expozic muzea nemíří. Zatím má čtyři desítky figurek a návštěvníci se v něm setkají například se slavným hvězdářem,matematikem, fyzikem a rektorem Univerzity Karlovy Janem Markem Marci, generálem Laudonem, císařem Franzem Josefem I., hokejovým mistrem světa Božou Modrým a dalšími významnými postavami, které se zapsaly do lanškrounské historie. Velkou pozornost návštěvníků přitahuje vyřezávaný rodák desetibojař Roman Šebrle či zpěvačka Lucie Bílá obklopená zpěváčky z Boni Pueri. A také populární místní kněz Zbigniew Czendlik.
„Vyřezat Lucii Bílou bylo hodně těžké, každou chvíli má nový účes. Zbigniew nese na ramenou velký klíč a symbolizuje tím břímě spojené se sháněním peněz pro rodinný domov, v ruce má golfovou hůl z turnaje, jehož výtěžek domovu pomohl,“ řekl Bedřich Šilar.
Zcela novými darovníky jsou letos první majitel panství Záviš z Falkenštejna, někdejší vrchní správce Rieder, zaznamenaný v místních pověstech jako strašidlo, a také zasloužilý mistr turistiky Otakar Juren, nestor místních skautů a zimních táborníků, který zemřel před třemi lety.
Lidé, kteří řezbářovy práce hodnotí, je považují nikoli za lidovou tvořivost, ale za umělecká díla. „Každá figura z lanškrounské historie žije svým vlastním životem. Je to prostě nádhera,“ ocenil řezbářova díla například Oldřich Kvapil z Hořic.
Betlémy jsou však jen částí Šilarovy tvorby. Výtvarník je také pozoruhodným sochařem a tvůrcem reliéfů, zhotovuje i perníkové formy, soustruží mísy a vytváří loutky.
„Loutky jsou moje srdeční záležitost. Socha zůstane taková, jak ji dokončím, ale když se na loutku navážou nitě, tak oživne, zvláště když s ní loutkoherec umí. Dělám je pro potěšení druhých. Třeba jedna paní se mi svěřila, že když se každé ráno podívá na vyřezávaného čertíka, hned má lepší náladu,“ řekl Šilar, jehož loutky mají i lidé v Turecku, Hongkongu a v dalších zemích světa.
V čem spočívá tajemství schopností řezbáře, který se kdysi vyučil strojním zámečníkem a původně směřoval někam jinam? Není to jen díky tomu, že měl štěstí na Václava Skalického z nedalekého Třešňovce, který ho do práce se dřevem zaučil. Ani proto, že se mu se štěstím podařilo koupit dláta od jím nejuznávanějšího vynikajícího řezbáře Vojtěcha Kafky z Červeného Kostelce. Tajemství jeho tvorby totiž spočívá v tom, že dřevo po vzoru starých mistrů nejdříve hladí, mazlí se s ním. A také ve vycházkách do přírody. „Rád chodím do lesa, kde mě stromy nabíjejí energií. Pak se ji snažím předávat zpátky do dřeva.“

Tisk Náhled tisku