Radnice
Středověkou památkou je nádherná hranatá věž radnice, do které vedou dva vchody s ostrými obloukovými cihlovými portály. Jeden vchod vede do místnosti, ve které kdysi mohla být temnice nebo sklep určený ke skladování potravin. Na začátku 17. století věž získala krásné zábradlí s erby města a tehdy vládnoucích ve Slezsku Habsburků. Kdysi tato věž plnila jak reprezentační tak i obrannou funkci. Aktuálně z věže lze obdivovat překrásné panorama Dzierżoniowské kotliny, Sovích hor, horu Ślęża a také Kiełczyńské a Gilowské pohoří. Na jižní straně věži (pod číselníkem hodin) je soška legendárního bubeníka, který zahranil město během švédského obležení. Legenda vypráví, že kolem roku 1640 v období třicetileté války, spolu se skupinou dětí, zachránil město před švédskými vojsky. Když dospělí obyvatelé města zasedali na radnici, Kuba – tak se prý jmenoval tento chlapec – uviděl blížící se vojsko a spolu s ostatními dětmi začal běhat mezi hradbami a dělat obrovský rámus. Tento rozruch způsobil, že přibližující se vojsko si myslelo, že se obyvatelé města chystají na jeho obránu, a tak ustoupilo od jeho dobývání a stáhlo se.
Radnice od svého vzniku byla sídlem městské rady. Plnila také funkci obchodního centra pro celý region a také zástavky pro obchodníky.

Urbanistický ráz města
Kruhovitý obrys města vyznačují obranné hradby, které nesou veškeré znaky plánované pravidelnosti. Dispozice ulic vedoucích ke čtvercovému náměstí překvapuje dokonalou křížovou symetrií. Tvar komunikačního kříže v osách východ – západ a sever – jih je dodnes velice zřetelně patrný. Toto vyspělé urbanistické řešení zařazuje Dzierżoniów do skupiny měst, které byly ve 13. století zakládány podle magdeburského městského práva.

Obranné hradby
Dzierżoniowské městské hradby vyrostly koncem 13. století za vlády svidnického knížete Bolka I. Ze začátku město bylo obklopeno jednoduchými hradbami, později, pravděpodobně po období husitských válek, získalo dodatečně vnější hradby. Mezi těmito hradbami je pás zeleně, který plnit důležitou úlohu ve středověkém systému obrany města. Hradby byly posíleny baštami, přičemž některé z těchto objektů byly polootevřený od strany města.
Mezi hradbami ve středověku vznikly dva hrady - knížecí a Hummelschloss. V 17. století hradby byly zesíleny prostřednictvím opevnění, na kterých od 19. začaly vznikat městské parky s pomníky obyvatel města padlých na světových frontách, s okrasnými a unikátními stromy, fontánami a malými architektonickými objekty (např. portály zbouraných domů). Dvě jižní bašty byly přestaveny rodinou v Sadebecků. V druhé polovině 18. století začala likvidace městských hradeb. Do dneška zbyla pouze část městských obranných zdí, kterou lze obdivovat na jihozápadní straně. Na vnitřní straně vznikl pás zeleně a z opevnění vznikla promenáda.

Kostel sv. Jiří
První zmínka (z roku 1258) týkající se města Dzierżoniów obsahuje informace právně o této majestátní budově. Na začátku byl to halový kostel, který následně získal svůj bazilikální vzhled. Legenda praví, že kostel sv. Jiří byl postaven v roce 1159. V 15. století byla přistavěna masivní hranatá věž. Chrám spravoval řád johanitů. V 16. a 17. století spravovali kostel dzierżonowští protestanté. Ti po sobě zanechali nádherný oltář s výjevy ze života Ježíše Krista a bohatě zdobenou, unikátní galerii. Ostatní části vnitřního vybavení jsou pozdně gotické nebo renesanční. Mezi množstvím soch a oltářů stojí za povšimnutí nedávno zrestaurovaný oltář Nanebevzetí Panny Marie a před kostelem dvě sochy, sv. Jiří a sv. Jana Nepomuckého, obě z doby kolem roku 1720.
Na severním nároží kostelní věže je ve výšce asi 15 metrů umístěna kamenná soška nachýlené postavy. Podle legendy představuje žebráka nebo chudého mnicha, který daroval na stavbu kostela svůj poslední groš. Jiné zprávy mluví o tom, že jde o legendárního zakladatele kostela Boleslava Kadeřavého.

Kostel Panny Marie Matky Církve
Je klasicistní architektonickou perlou. Byl vystavěn v letech 1795-1798 podle návrhu architekta Longhanse (který je autorem i Braniborské brány v Berlíně) původně jako evangelický kostel. Štíhlá věž je podpírána dórskými a jónskými sloupy. Strohý interiér na půdorysu elipsy má třípatrovou galerii. Na začátku 70. let 20. století byl kostel předán římskokatolické církvi. Uvnitř kostela je oltář s obrazem Panny Marie, patronky kostela.

Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie
Bývalý augustiniánsky kostel je dodnes malebným prvkem města. Přes veškeré záhyby dějin měl štěstí a jako filiálka městské fáry vydržel do dnešní doby. V roce 1965 byl zapsán do seznamu památek. Vedle neměnicího se strohého exteriéru, který souvisí s asketickou povahou řádu, uvnitř kostela je památková dřevěná kazatelna, na kterou vede schodiště přímo ze zákristie. Tematicky se podobá kazatelně v kostele sv. Jiří, a je zdobená basreliéfy čtyř evangelistů. Na vrcholku baldachýnu je socha Krista Dobrého pastýře.

Kaple rodiny Sadebecků
Malá rotunda postavená v roce 1803 rodinou Sadebecků na bývalém evangelickém hřbitovu. Uvnitř kaple je jedna místnost s kopulí, na které je pískovcová socha ženy zosobňující naději – tj. jednu ze tři hlavních ctností.

Socha sv. Jana Nepomuka
Uprostřed náměstí je socha sv. Jana Nepomuka z roku 1733. Sochou měl zdejší řezník odčinit své rouhání proti světci a katolickému náboženství. V roce 1911 byla socha přemístěna poblíž kostela sv. Trojce. V říjnu 2002 byla vrácena zpět na náměstí.

Dům J. T. M. Kellnera
Tento dům má klasicistickou architektonickou formu. Byl postaven v letech 1801- 1802. Projektant - L. Niederacker. Na střeše je malá věž – kde kdysi byla astronomická observatoř. Objekt je opraven stávajícím soukromým majitelem. V tomto domě je redakce místního časopisu "Tygodnik Dzierżoniowski“.

Vodovodní věž
Vznikla v letech 1934-1935. Má modernistickou architektonickou formu. Železobetonová 25metrová konstrukce je obložena cihlami klinker. Před 2. světovou válkou byla otevřena pro turisty, kteří z ní mohli obdivovat panorama města a okolí.