Zelené rostliny

jsou základem většiny potravních řetězců. Tvořit organické látky a kyslík během fotosyntézy je schopnost, která se stala nenahraditelnou službou všem ostatním organismům.

Údolí Moravské Sázavy představuje svým členitým uspořádáním a pestrou skladbou hornin i půd velmi zajímavé podloží pro život řady rostlin. Současná botanická podoba údolí vznikla kooperací mezi činnostmi člověka, geologickými procesy, klimatickými vlivy a vývojem rostlinných organismů. Uvnitř údolí se tisíce let vytvářely specifické podmínky hrající zásadní roli v druhové skladbě flóry, kterou ovlivňuje i jeho otevřenost směrem k jihu. Odtud mohou za přispění živočichů a větru pronikat i teplomilné rostliny z oblasti Pomoraví.

Většina rostlin je součástí lesního ekosystému, pouze část roste na podmáčených kosených nivách, mýtinách a rumištích. Z botanického hlediska rozlišujeme v lesích podle výšky a charakteru zeleně čtyři základní skupiny rostlin (patra lesa):

Mechové patro

Zahrnuje nejjednodušší rostliny ? mechy a játrovky. Zdánlivě bezvýznamné organismy hrají velmi důležité role při vývoji ekosystémů. Zabraňují sesouvání půdy na prudkých svazích. Jsou iniciačními organismy oblastí po požáru, na skalách i erodovaných půdách. Zadržují v sobě vodu a některé druhy umožňují klíčení semen stromů. V neposlední řadě slouží člověku jako indikátor bonity půdy a zdravotního stavu lesa.

V lesích, na pasekách i v okolí vody má dominantní zastoupení mech ploník, který vytváří samičí a samčí rostlinky. Z mnoha dalších druhů běžně uvidíme rašeliník, dvouhrotec, měřík, zkrutek i bělomech.

Bylinné patro

Je druhově nejrozmanitější a pro botanické pozorování nejzajímavější. V Sázavském údolí zahrnuje stovky druhů. Mnohé se vyskytují masivně, ale najdeme zde i vzácné, na nemnoha místech rostoucí zástupce flóry. Některé rostliny lze s výjimkou zimního období spatřit celoročně (například kopřivu). Neplatí to ale obecně. U celé řady rostlin proběhne podstatná část životního cyklu v několika týdnech jara a po zbytek roku najdeme jen vegetativní části rostlin (bledule jarní). Mnohé druhy kvetou navíc pouze několik málo dnů (hrachor lecha jarní). Pro snadnější orientaci jsou proto u obrázků rostlin číslice označující měsíc květu.

Jarní rostliny

Období března až května je pro každého botanika svátkem. Podrost lesa i luk tvoří slehlé části loňského porostu a všechny jarní rostliny lze díky tomu lehce najít. Rychle rostou, aby využily období, kdy jsou stromy bez listí a kdy ještě ani statné byliny nestíní slunci. Bledule jarní představuje nejvýznamnější kvetoucí druh počátku vegetačního období. Vytváří na podmáčených loukách rozsáhlé koberce nezaměnitelně zkrášlující okolí Moravské Sázavy. Rostlina vyrůstá z podzemní přezimující hlízy.

Na loukách a březích ji doprovázejí prvosenky, křivatce a blatouchy. Ve stejné době zaujímá v podrostu lesa dominantní úlohu všudypřítomná sasanka. Běžný je i kopytník, šťavel a bažanka. V bučinách místy objevíme kvetoucí jaterník, violku, plicník a brčál. Vzácně se zjara objevuje i česnek medvědí. V dubnu rozkvétají také rozlehlé kolonie devětsilů, ze kterých po většinu roku uvidíme pouze velké, okrouhle srdčité listy. Jen o trochu později zaplňují četná místa mohutné rostliny kostivalů a lopuchů.

Letní rostliny

Už během května se charakter lesního podrostu i ostatních lokalit rychle proměňuje. Převládat začínají rostliny, které svou vitalitou i velikostí přebírají vedoucí postavení po zbytek vegetační sezóny. Jsou-li to druhy zavlečené činností člověka, nazýváme je synantropní vegetací. Objevují se v okolí cest, zarůstají rumiště a šíří se i do přilehlých ekosystémů. Zaplevelují i podmáčené půdy v okolí řeky. Často vytlačují ostatní méně zdatné rostliny. Druhy spadající do této skupiny obvykle najdeme i v okolí lidských sídel a v zahradách ? kopřivy, smetánky, svízele, bršlice, bolševníky, mléče, pcháče, rdesna apod.

S nastávajícím červnem se mění také podrost lesů. Kvetou bohaté koberce pstročků a na mnoha místech uvidíme drobné kokoříky, černýše, pitulníky, ptačince i statné rostliny netýkavek. Později se objevuje starček, věsenka i samorostlík. Stínobytné kapradiny zarůstají vlhké a skalnaté části údolí. V jehličnatých lesích rozkvétá zběhovec. Přidávají se početné skupiny trav ? lipnice, metlice, třtiny, kostřavy, psinečky, psárky, apod. V nejteplejších měsících kvetou i vzácné orchideje ? vemeník dvoulistý a bradáček vejčitý. Nejsou ale příliš početné, a není proto snadné je spatřit. Občas se v lese vyskytují i rostliny jedovaté. Z nejčastějších je třeba si dát pozor na rulík, lilek potměchuť, vraní oko a pryskyřník.


Keřové patro

Tvoří především ve smíšených lesích bohatý podrost. Z běžných druhů převládá maliník, líska, trnka, bez, jeřáb a krušinka. Jednotlivě se objevuje i jedovatý, zjara kvetoucí lýkovec. Keřové patro je nejvyvinutější na starších mýtinách, kde může vytvářet těžko prostupné trnité formace.

Tisk Náhled tisku