Počátky osídlení

Kolem roku 1000 byl kraj osídlen jen v okolí stezek a toků. Lanškrounsko leželo na rozmezí Čech, Moravy a Kladska stranou významných obchodních cest v oblasti hlubokých pohraničních hvozdů. Proto bylo toto území osídlováno poměrně pozdě, zejména v období vrcholné kolonizace koncem první poloviny 13. století. Teprve když se Morava stala trvalou součástí českého státu, ztratil hraniční hvozd svou obrannou funkci.

Panovník i církev měli zájem na hospodářském využití tohoto rozsáhlého území. Ve 13. století tak z iniciativy olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburgu a za podpory českého krále Přemysla Otakara II. přicházeli do tohoto většinou řídce osídleného pohraničního kraje kolonisté z Bavor, z území Frank, a to jak z východních, tak mohučských a Švábska.

Kolonizace byla v tomto regionu převážně církevní (Litomyšl, biskupství olomoucké: oblast Svitavy - Březová, Mohelnice - Mírov) a šlechtická (oblast Lanškroun - Ústí nad Orlicí, Česká Třebová). Kolonizátory oblasti Lanškrounska byli Oldřich a Heřman z Drnholce.<

Hřebečsko (Schönhengstgau)

Vesnice kolonistů vznikaly nejen na místě vyká-ceného lesa, ale i u slovanských osad, které s nimi později hospodářsky, administrativně i jazykově splynuly. Nově osídlený kraj tvořil jakýsi německý ostrov ve slovanském prostředí.

Bývalá rozsáhlá německá jazyková enkláva, nacházející se z větší části ve střední Moravě a částečně ve východních Čechách, byla nazývána Hřebečsko (Schönhengstgau). Název pro tuto oblast se vžil zejména v 19. století. Vlastní kraj toho jména o rozloze 1.230 km2 tvořilo 140 obcí a 6 měst: Březová (Brüsau), Lanškroun (Land-skron), Moravská Třebová (Mährische Trübau), Mohelnice (Müglitz), Svitavy (Zwittau) a Zábřeh na Moravě (Hohenstadt).

Albrechtice (Olbersdorf) byly součástí Hřebečska, Výprachtice (Weipersdorf) na horním toku Moravské Sázavy (Zohsee) byly tradiční.

Výprachtice

Výprachtice jsou poprvé jmenovány v nadační listině pro Zbraslavský klášter z 21. 5. 1304. Jméno získala vesnice podle svého lokátora. Podle územní dispozice šlo tehdy o tzv. lesní lánovou ves položenou při horním toku Moravské Sázavy. Od dob pozdně středověké kolonizace se Výprachtice rozvíjely jen s krátkým přerušením jako součást lanšperského panství, později majetkového komplexu Lanšperk - Lanškroun.

Už na počátku 15. století je zde připomínaný kostel. Dnešní podoba kostela Proměnění Páně pochází z přestavby z roku 1816. Klasicistní budova fary je ozdobená na fasádě slunečními hodinami. Ve vsi byl až do roku 1850 dědičný rychtář. Pak se obec stala samosprávnou a v jejím čele stál volený starosta. Učitel je zmiňován snad už v 16. století, nejstarší školní budova byla postavena na konci 18. století. Ta dnešní je z let 1904 - 1905.

Dnes jsou součástí Výprachtic dříve samostatné obce Valteřice (od 1951) a Koburk (od 1975). První doklad o Valteřicích je z r. 1691 pod názvem Neudorf. Koburk vznikl zrušením vrchnostenského dvora ve Výprachticích.

Památná lípa, pamatující podle pověsti dobu třicetileté války, stále ještě stojí při silnici do Čenkovic. Kamenný kříž u kostela je z roku 1794, socha sv. Jana Nepomuckého pod budovou obecního úřadu ještě o rok starší. Novou historii připomíná pomník padlým a zavražděným ve světových válkách s Pietou od sochaře Čeňka Vosmíka, který byl vybudován na křižovatce mezi školou a kostelem.

Významnými osobnostmi Výprachtic jsou např. hudební skladatel Jindřich Praveček (1909 - 2000; hudební festival Pravečkův Lanškroun) či významný regionální botanik Jaroslav Tušla.

Hradiště "Na zámku" není historicky doloženo. Karel Otakar Hubálek publikoval v roce 1913 ve vlastivědné brožurce "Výprachtice a Koburk" hezkou, ale jinde nedoloženou pověst o místním hradišti. Snad ho k tomu vedl tvar terénu, snad to, že jde o místo ve výchozu údolí na soutoku Moravské Sázavy a Sázavského potoka na hranici území. Archeologický průzkum této lokality ale ještě nebyl proveden.

Albrechtice

V roce 1304 daroval český král Václav II. nově založenému zbraslavskému klášteru hrad Lanšperk se 24 vesnicemi, mezi nimiž jsou poprvé jmenovány také Albrechtice. Vznik Albrechtic je možné položit do doby středověké královské kolonizace zdejšího kraje. Její název "Albrechtsdorf" v podstatě znamená "ves lidí Albrechtových". Součástí lanšperského, od konce 16. století lanškrounského panství, byly Albrechtice až do zániku patrimoniálního zřízení v roce 1848.

Od roku 1850 byly Albrechtice součástí soudního i politického okresu Lanškroun a ve správním okresu Lanškroun setrvaly do roku 1960. Od roku 1976 byly Albrechtice součástí Lanškrouna až do opětovného osamostatnění v roce 1991. Nyní spolu s 21 dalšími obcemi regionu náleží do územního obvodu pověřeného úřadu Lanškroun.

Na hřbitově na návrší za vsí stojí kaple sv. Anny s novogotickým zařízením vystavěná v letech 1861 - 1865 na místě dřevěné zvonice z pol. 18. století. Nad vsí k Laudonu se nachází kamenný pilíř se sousoším Piety, tzv. Schöberlova kaple z r. 1704. Samota zvaná Laudon je bývalým zájezdním hostincem, který získal jméno po slavném rakouském generálovi a polním maršálkovi G. E. Laudonovi (1716 - 1790), jehož vojska táhla krajem v době sedmileté války (1756 - 1763). Dnes je zde charitativní domov sester Nejsvětější svátosti. Škola je poprvé zmiňována roku 1788, samostatná dřevěná budova stála v letech 1792 - 1871 a byla roku 1876 nahrazena novostavbou.

Život obce výrazně ovlivňovala říčka Moravská Sázava, která poháněla řadu zařízení. Už roku 1371 zde stál mlýn, od 15. století říčka poháněla hamr - kovárnu s mechanickým kladivem, ve stejné době tu byla valcha, jíž využívali lanškrounští soukeníci k výrobě plátna. Valcha tady v obměnách sloužila až do počátku 20. století.


Silnice I/43, která prudce stoupá na kopec Laudon čtyřmi kilometry serpentin od údolí Moravské Sázavy v Albrechticích (400 m n. m.) k Chudobě (570 m n. m.) je od roku 1974 tratí závodů automobilů do vrchu. Od roku 1997 se závod trvale zařadil do seriálu mistrovství republiky jako trať LAUDON Lanškroun - Albrechtice.

Použitá literatura:
PaedDr. Borkovcová Marie a kol.: Vlastivěda Lanškrounska - Krajem Koruny země, Městské muzeum Lanškroun 2002; PaedDr. Borkovcová Marie, Irena Kuncová: Hřebečské zvykosloví, písně, kroje a tance, Městské muzeum Lanškroun 2001; PhDr. Marie Macková: Albrechtice - almanach 700 let obce, 2004; PhDr. Marie Macková: Výprachtice - almanach 700 let obce, 2004.

Tisk Náhled tisku