Rok zřízení: 1996
Rozloha: 11 462 ha
Délka toků: cca 200 km

Území, které v estetickém krajinném rámci jedinečně kumuluje hodnoty přírodovědné a rekreační, aniž by jejich ochrana výrazněji omezovala hospodářský potenciál oblasti. Zahrnuje nivu Divoké Orlice od hranice Chráněné krajinné oblasti Orlické hory v Klášterci nad Orlicí, nivu Tiché Orlice od Mladkova po soutok obou Orlic a dále nivu spojené Orlice až do Hradce Králové. Nadmořská výška parku je v rozmezí od 230 m.n.m po 500 m.n.m. Přírodní park je geologicky tvořen převážně sedimenty svrchní křídy druhohor a lavicemi čtvrtohorních štěrkopísků. Území zaujímá dvě původní oblasti rozšíření rostlin, ve vyšších polohách středoevropskou lesní květenu (Hercinikum) v bukových lesích s bylinným podrostem a od Chocně dále teplomilnou květenu (Panonicum) lužních lesů a druhotných stanovišť.
V našem místě je pozoruhodné přirozené meandrující (hadovitě tvarované) koryto Orlice protékající typickou krajinou s rozptýlenou zelení a loukami. Doprovázeno hodnotnými břehovými porosty a většinou rekultivovanými loukami. V lukách jsou místy zachována stará mrtvá ramena. Orlice je v každé části svého toku obývána charakteristickými ptačími druhy. Zde na dolním toku jsou to kulík říční a pisík obecný hnízdící na říčních náplavách, ledňáček říční vyhrabávající si hnízdní noru do obnažených břehů. Trvalým obyvatelem přírodního parku je vydra říční, jejíž početní stavy v posledních letech stoupají. Parkem vedou značené stezky pro pěší i cykloturistiku. Říční toky a jejich odstavené ramena jsou vyhledávanými rybářskými revíry. Orlice v těchto místech je vodou parmovou a cejnovou. Zajímavostí je výskyt lososů, kteří táhli k prameništím Tiché a Divoké orlice ještě koncem 19. století.