Byl zřízen v roce 1987 jako oblast klidu podle zákona č.40/1956 Sb. Centrální část přírodního parku, který má rozlohu 6 427 ha, je tvořena odděleným hřbetem nejvýchodnějšího cípu Orlických hor - Bukovohorskou hornatinou. Svou výškou (Suchý vrch 995 m n. m., Buková hora 958 m n. m.) vystupuje až do pásma antagonických hodnot krajiny. Červenovodské sedlo, jímž prochází hlavní silniční tah, dělí horský hřbet na dvě části.
Přírodní park je charakteristický vzájemnou vyrovnaností a souladem přírodních a antropických prvků, zejména střídáním rozsáhlých lesních komplexů, vyvážené zemědělské krajiny a lidských sídel. Jednoznačná převaha lesních ekosystémů, většinou smrkových monokultur se zbytky smíšených bukojedlových porostů, předznamenává druhové zastoupení rostlin a živočichů. Mimo tyto druhy je významný výskyt rosnatky okrouhlolisté na rašeliništi pod Suchým vrchem. Jižní část přírodního parku je intenzivně rekreačně využívána. Sjezdové a běžecké tratě v zimním středisku Čenkovice přilákají každoročně tisíce návštěvníků. Historickou, ale i přírodní zajímavostí je dělostřelecká tvrz Bouda, součást Muzea Československého opevnění, která je i bohatým zimovištěm 9 druhů netopýrů.

Buková hora (958 m n.m.)
(cca 20 km) - Z jižního boku Bukové hory vyvěrá pramen Moravské Sázavy. Po západním úbočí se klikatí bývalá Umrlčí stezka, nazvaná tak podle toho, že tudy kdysi vozili valteřičtí osadníci své zesnulé k pohřbení na čenkovickém hřbitově. Za krutých zim zůstávala tato cesta dlouho nesjízdná, a tak museli pozůstalí prozatímně pohřbít nebožtíka do sněhu na zahradě svých domků a teprve na jaře jej doprovodit na čenkovický hřbitov. Severní svah Bukové hory nad Čenkovicemi se ježí ocelovými stožáry několika lyžařských vleků, neboť v poválečné době se Čenkovice staly významným střediskem zimních sportů. O Bukové hoře si naši předkové vyprávěli mnoho pověstí, zvláště o tom, že v jejím nitru jsou chodby a sály plné zlata a drahého kamení, které ovšem žádný člověk nemůže získat, aniž by ztratil život.

více informací...