Komunitní plánování (KP) je metodou, jejíž podstata spočívá ve vzájemné a aktivní spolupráci těch, kterých se daná oblast či téma týká a zároveň je způsobem uvažování o lidech a jejich problémech.
Tato metoda nám umožňuje řešit složité úkoly a problémy, které se týkají mnoha lidí a které mají přímý dopad na jejich životy. V ČR je metoda KP využívána především při plánování oblasti poskytování sociálních služeb. Potřeba samosprávných celků (kraje, města, obce) řádně plánovat nabídku sociálních služeb pro obyvatele svých správních obvodů vznikla s přijetím zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který nabyl účinnosti k 1. 1. 2007.

KP zajišťuje svobodnou účast lidí na rozhodování o důležitých otázkách jejich života. Skrze tuto metodu zodpovědné orgány jednají tak, aby výstupy jejich činnosti odrážely vůli a potřeby obyvatel daného regionu. Zároveň směřuje k tomu, aby plánované kroky a řešení co nejlépe využívaly dostupné zdroje, případně nacházely nové zdroje a přinášely co největší užitek a spokojenost.

Kdo se účastní komunitního plánování sociálních služeb (KPSS)?

• Uživatelé - jsou konečnými příjemci sociálních služeb (např. lidé se zdravotním postižením, senioři, rodiny s dětmi, osoby bez přístřeší apod.)
• Poskytovatelé – jsou ti, kdo uživateli za úplatu, případně zadarmo poskytují služby či jiné plnění (např. zapůjčení kompenzačních pomůcek)
• Zadavatelé – jsou subjekty, které jsou odpovědné za zajištění sociálních služeb v regionu (zpravidla se jedná o obec, město, kraj)
• Triáda – je řídící skupinou, která je tvořena zástupci z řad uživatelů, poskytovatelů a zadavatelů
• Rozšířená triáda – další účastníci zapojení do procesu KPSS z řad uživatelů, poskytovatelů a zadavatelů (v organizační struktuře jsou začleněni do pracovních skupin)

Proces KPSS je rozdělen na několik fází:

• Přípravná fáze – v této fázi se vytváří triáda, která se později rozšiřuje o další členy a vznikají tak organizační struktury, zajišťuje se politická podpora a formuje poslání
• Analyticko-popisná fáze – tato fáze zahrnuje zjišťování/popis potřeb a přání uživatelů/veřejnosti, zjišťování aktuálního stavu poskytovatelů sociálních služeb na daném území; její součástí je také socio-demografická analýza zkoumající podmínky občanů žijících v dané lokalitě ze všech možných hledisek
• Fáze plánování – předposlední fáze se zabývá vyjednáváním a společnou dohodou o komunitním plánu, stanovují se priority a opatření směřující k jeho realizaci, určují se podmínky monitorování průběhu celého procesu a způsoby vyhodnocování plnění cílů
• Realizační fáze – v této fázi dochází k naplňování stanovených cílů, poté k vyhodnocení efektivnosti realizovaného plánu a následuje nový cyklus, který je založen na stejných fázích.

Komunitní plánování je dlouhodobý a cyklický proces.

Hlavním cílem celého procesu je vytvoření komunitního plánu. Komunitní plán neboli plán rozvoje sociálních služeb je výsledkem činnosti účastníků na KP. Přínosem tohoto plánu pro samosprávný celek je:

• zapojuje všechny subjekty do řešení budoucích problémů, v ideálním případě i potenciální uživatele
• zvyšuje pocit příslušnosti a sounáležitosti k místní komunitě
• podporuje dialog mezi občany navzájem
• podporuje dialog mezi obyvateli a vedením samosprávného celku (tj. města, obce)
• zajišťuje dostupnost a kvalitu sociálních služeb v potřebné výši na místní úrovni
• zajišťuje efektivní vynakládání zdrojů v oblasti sociálních služeb přesným zaměřením na uživatele, poskytovatele a region.

Co je obsahem komunitního plánu sociálních služeb?

• Statistické, demografické a sociologické údaje (sociálně-demografická studie)
• Analýza potřeb uživatelů
• Analýza možností poskytovatelů sociálních služeb
• SWOT analýza (tj. univerzálně používaný nástroj k zjištění skutečného stavu, potřebných změn a případných rizik v dané oblasti)
• Návrh rozvoje služeb
• Harmonogram činností
• Monitorovací ukazatele
• Způsob hodnocení
• Alternativní plán
• Postup při aktualizaci

Výsledkem je propracovaný systém sociálních služeb na místní úrovni, který průběžně reaguje na potřeby uživatelů a zajišťuje efektivní vynakládání zdrojů.