starosta: Martin Betlach
místostarosta: Jiří Slodičák
IČO: 00278611
adresa: 561 64 Čenkovice 168
tel./fax: +420 465 391 112
web: www.obeccenkovice.cz
e-mail: cenkovice@quick.cz
úřední hodiny: pondělí 7:00 - 17:00

Obec Čenkovice s rozlohou 584 ha leží na úpatí Bukové hory - zvedající se do výše 949 m.n.m., z níž za jasného letního dne spatříme nádhernou vyhlídku na Moravu i vzdálené Jeseníky. Obec leží po obou březích potoka Čenkovičky, jejíž kolébka je na Bukové hoře. Čenkovice leží v průměrné nadmořské výšce 670 m a jsou roztroušeny od Bukové hory směrem západním až k lesíku k hranicím obce Bystřec. V současnosti má obec 190 obyvatel. Pro chodce je třeba téměř 1 a půl hodiny, aby celou vísku, táhnoucí se podél Čenkovického potůčku, přešel.
V dávných dobách byla krajina kolem Lanškrouna (tzv. Lanškrounská kotlina) porostlá hlubokým podhorským pralesem. V X. století náležela k panství knížat Zlických. Ti vládli velkým územím východních Čech, přes Kladsko až k dnešním hranicím Moravy. Po vyhubení tohoto rodu Vršovci s pomocí Břetislava II. přešla tato krajina, místy jen velmi řídce osídlená, do moci knížat pražských. Pod touto správou byla krajina do vlády Vladislava II. (1140-1172), který daroval pohraniční les, zvaný "Markový" premostránskému klášteru v Litomyšli. Klid zdejšího pralesa byl porušen až v druhé polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II (1253-1278). Ten se rozhodl, že řadu dosud neobydlených území na okrajích českého království osídli. Jednotlivé oblasti přiděloval předním šlechticům království. Ti pak vlastní osídlení (kolonizaci) prováděli. Nové osídlence získávali jednak v přelidněných oblastech vnitřních Čech, Moravy, ale také v Německu. Krajina Lanškrounska byla udělena pánům z Drnholce.
Kolonisté byli rozděleni na skupiny, které pak prováděly zakládání jednotlivých vesnic. Do čela těchto skupin byli ustavováni vedoucí - tak zvaní lokátoři. V mnoha jménech vesnic se nám pak zachovala jména těchto lokátorů, po kterých byla řada vesnic pojmenována.
Roku 1304 se poprvé připomíná osada Czenkendorf, patřící lanškrounsko-lanšperskému panství. Roku 1350 byla zde již fara. Roku 1667 se připomíná dřevěný kostel, filiální do Jablonného nad Orlicí. Berní rula pořízená roku 1654 poskytuje obraz osídlení krajiny a o Čenkovicích se uvádí: sedláci 0, láníci 32, zahradníci 12. V roce 1843 za držení správy a majetku v této oblasti bylo v Čenkovicích 214 domů a 1562 obyvatel. Po vydání tolerančního patentu vznikla zde náboženská obec evangelická, která si zde také postavila modlitebnu. Věřící byli Němci. Tato horská obec velmi trpěla vystěhovalectvím. Obyvatelstvo se živilo domáckými pracemi a podomním obchodem. Do roku 1945 bylo obyvatelstvo německé s českou menšinou.

Stručná historie obce
Obec Čenkovice - jejiž jméno Čeněk připomíná již český původ, vznikla za posledních Přemyslovců (Přemysl Otakar II., Václav II.) asi v letech 1270 - 1300 a byla původně ryze česká. Teprve v pozdějších dobách shledáváme se v archivu s německým názvem obce: Czenkendorf (Čenkendorf). Ještě za pamětníka Maxmiliána r. 1568 nalézáme v archivu jména ryze česká (Kvapil, Kučera, Vondra, Nožka apod.) s několika málo jmény německými, s nimiž se setkáváme až po roce 1650 za Ferdinanda III. V době válek husitských - v 15. století, jakož i po nich osídlena byla zdejší obec toliko obyvatelstvem české národnosti.
Porážkou na Bílé hoře je však rozhodnut a zpečetěn osud celého českého národa. Jakmile byl jmenován správcem království českého Karel kníže z Lichtenštejna, nastal nejen útisk národní, nýbrž i náboženský a následovalo úplné poněmčování zdejší původně české vísky.
V době války třicetileté jest zmínka v archivu, že vystavěn byl zde kostel katolický dřevěný roku 1636, ač obyvatelstvo zdejší tajně se hlásilo k víře nekatolické. Teprve za Marie Terezie byla zde postavena vlastní fara roku 1768 a za Josefa II. 1782 byl vystavěn zděný kostel. Původní dřevěný kostel a hřbitov se nacházel na mlýnském kopci na parcele 2326. Původní fara byla v budově nynějšího hostince Jednoty. Doslovná zmínka - vypsaná z archivu - uvádí se pro zajímavost, že byla naposled psána v roku 1650 ještě v jazyku staročeském:
"Wléž obczy Czěnkovské gest kostel založený Sw. Wavržincze, mucžedenika Panie. 8. dne miesycze dubna Letha Panie 1650. Lorentz Sebestian Totten wolff, sprawcze panstvy."
Po válce 30. leté r. 1650 bylo vše již psáno v archivu jen jazykem německým. V 19. století bylo ve zdejší obci mnohem více obyvatel než nyní. Žilo zde 1 600 obyvatel v 225 budovách. Počínaje rokem 1880 začíná počet obyvatelstva výhradně německého se menšiti. Příčinou bylo, že se houfně rodiny stěhovaly do Německa, kde hledaly lepší obživu a začínaly pracovat v továrnách.
28. říjnem 1918 nastává nová historické éra. Historie obrací list a začíná se psáti nová kapitola našich dějin. Po 300 letech područí se český národ osvobodil z područí Habsburků. V roce 1920 byl v obci založen český spolek nesoucí název "Národní jednota severočeská" (NJSč) dále Místní osvětová komise a knihovní rada. Od osvobození a vzniku samostatného čs. státu se české obyvatelstvo hlásí k veřejnému životu.
Hospodářské a sociální poměry zdejších Čechů nebyly dobré. České obyvatelstvo bylo většinou chudobné (dělníci, nádeníci) až na malé výjimky, kteří vlastnili malé hospodářské usedlosti. Němci byly tehdy v obci hospodářsky mnohem silnější.

Památky:

• Kostel sv. Vavřince - postavený v l. 1780-82, jednolodní, obdélníkový, s věží nad průčelím a trojboce uzavřeným presbytářem. Na průčelí s mělkým středovým risalitem navazuje po obou stranách hřbitovní zeď s polokruhovitě ukončenými portály.
  Loď se zaobleným nárožím členěna 2 páry pilířů se sdruženými pilastry, na něž sbíhají podvojné pásy, oddělující 3 pole křížové klenby, podkruchtí sklenuto křížově, kruchta plackou.
  Čtvercový, uvnitř segmentovitě uzavřený presbytář sklenut plackou a konchou. Hlavní oltář z 2. pol. 18. stol. s obrazem sv. Vavřince z 1. pol. 18. stol., ostatní zařízení z 2. pol. 18. stol.
• Fara - postavená r. 1782.
• Socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1736
• Pískovcový kříž doby kolem r. 1800
• Železný kříž z 2. pol. 18. stol.

Foto: Jiřina Straková

Z knihy: Umělecké památky Čech; Zpracovali: pracovníci pro teorii a dějiny umění: A. Bartušek, J. Krčálová, A. Merhautová-Livorová a Em. Charvátová-Sedláčková, Em. Poche, Zd. Wirth, Vydalo Nakladatelství Československé akademie věd v roce 1957

Tisk Náhled tisku