Dával jste si pro letošní rok nějaké novoroční předsevzetí?
Nedávám si žádné novoroční předsevzetí, protože ta jsou dobrá jen na to, aby se vzápětí nedodržela. Podobně jako dříve „socialistické závazky“, které byly povinné a plnily se pouze na papíře.

Letošní rok se může z hlediska Vašeho dalšího působení jevit jako do jisté míry zlomový. Vnímáte rok 2010 jako milník své politické kariéry, nebo máte před sebou tolik práce, že se těmito otázkami momentálně až tak nezaobíráte?
Práce je přede mnou hodně, ale určitým bilancováním se zabývám. Rok 2010 je rokem, kdy završuji své druhé období ve funkci starosty, a tak uvažuji i o tom, co se ještě dá stihnout.

Čím ho završíte?
Věřím, že město bude mít zbrusu nový sportovní areál, moderní dětské dopravní hřiště a špičkový skatepark. Doufám, že budeme mít kladné rozhodnutí o dotaci na rekonstrukci koupaliště. Ale je také spousta věcí, které nejsou na první pohled vidět. Občany pochopitelně zajímají především stavební investice, ale já dávám důraz i na to, jak fungují městské organizace, jak plní městský úřad své povinnosti, jak se chovají úředníci vůči občanům atd.

Moje otázka měla samozřejmě i ten osobní rozměr v tom smyslu, jestli budete i pro příští volební období obhajovat post starosty. Zkusím to tedy jinak. Jakou máte představu o lednu roku 2011?
(Smích) Máme začátek roku 2010, takže úvahy o tom, co bude za rok, jsou velmi předčasné! Ovšem, že i o tom přemýšlím, ale zatím je na jakákoliv taková prohlášení příliš brzy.

Někteří odborníci se shodují v tom, že sedmý rok manželství bývá kritický, Židé mají pravidlo hovořící o tom, že po sedmi letech by člověk měl odejít ze zaměstnání, odpočívat, a pak se teprve pouštět do něčeho nového. Pociťujete vyčerpanost ze své práce, máte chuť udělat změnu?
Přiznám se, že tuto teorii neznám a nijak se s takovým postojem neztotožňuji. Nepociťoval jsem žádnou krizi ani po sedmi letech manželství, ani po sedmi letech starostování. Nemám potřebu nějaké pauzy, to rozhodně ne. Člověk je někdy unaven nebo rozčarován z chování některých jednotlivců. To je ale asi normální, já se z toho obvykle vyspím a pracuji dál.

Budu se tedy ptát konkrétněji. Loňský rozpočet byl plánován jako přebytkový. Podařilo se tento záměr naplnit?
Zatím nemáme definitivní výsledky hospodaření roku 2009, ale podle vývoje na konci roku mohu říci, že ano. Je třeba ale dodat, že jsme snad na každém jednání zastupitelstva schvalovali rozpočtová opatření, protože v průběhu roku přicházely očekávané i neplánované dotace a ve druhém pololetí pak i méně a méně sdílených daní. Takže úpravy se děly, ale vývoj rozpočtu jsme měli naprosto pod kontrolou.

Byl schodek v příjmech rozpočtu díky nižšímu výběru sdílených daní vyšší, než jste předpokládali?
Při tvorbě rozpočtu na podzim roku 2008 nikdo nevěděl, co udělá světová hospodářská krize s naším městským rozpočtem. To očekávání výsledku sdílených daní, které jsou jednou z hlavních příjmových položek našeho rozpočtu, se postupně vyvíjelo. Ještě do jara byly prognózy, že by výnos daní mohl být na úrovni roku 2008. Já osobně jsem byl dlouho optimistou, ale od července už bylo zřejmé, že to v žádném případě nebude jednoduché. Celkový propad sdílených daní se nakonec zastavil na cca 14 mil. Kč oproti skutečnosti roku 2008. Představuje to nižší příjmy oproti původnímu „optimistickému“ návrhu rozpočtu asi o 18%. Jak jsem už ale uvedl, schodek jsme vyrovnali jinými příjmy a radikálními úspornými opatřeními, takže výsledek hospodaření města v loňském roce je silně kladný.

Vy současně s funkcí starosty Lanškrouna jste také zastupitelem Pardubického kraje. Tam se v letošním roce schvaloval rozpočet se schodkem zhruba 388 milionů. Jak se Vám osobně jevilo nastavení tohoto rozpočtu?
Krajský rozpočet byl jak v loňském roce, tak pro rok letošní navržen a schválen jako deficitní. V tomto ohledu už je mnohem podobnější státnímu rozpočtu, který, jak víme, znamená silné zadlužování na úkor budoucnosti. Krajský rozpočet je silně deficitní, a to i přesto, že všechny krajské organizace jsou direktivně kráceny o 14% a na vlastní investice se neplánuje téměř nic. Zato se stále zoufale hledá způsob, jak občanům z krajských peněz vracet třicetikorunový poplatek za návštěvu některého lékaře či některé lékárny. To považuji za velmi špatné. Nicméně kraj bude určitě fungovat dál a zatím bez větších problémů.

Vy už jste zmínil na začátku rozhovoru některé své priority ohledně investic v letošním roce. Připravují se ještě nějaké další nové investiční projekty?
K investicím ve městě přistupuji s tím, co vím o možnostech financování. Protože se nelze spoléhat jen na vlastní zdroje, musíme usilovat o finance zvenku. Podle dotačních programů národních a evropských musíme korigovat některé naše priority. Někdo může kritizovat to, že koupaliště či atletický stadion je upřednostňován před jinými potřebnými akcemi. Mým osobním zájmem je například provést opravu co největšího počtu místních komunikací a chodníků. Bohužel na toto však neexistuje žádný dotační program. Náš rozpočet je teď orientován především na spolufinancování projektů z fondů EU, protože teď máme poslední a neopakovatelnou šanci získat peníze z regionálních operačních programů. Je to ten zmíněný sportovní areál a je to taky zateplování veřejných (školních) budov.
Další velkou investicí, kterou tady mohu zmínit, je výstavba skautské klubovny. Je otázkou, zda tento objekt nazývat skautskou klubovnou, protože se teď ukazuje, že bude sloužit k volnočasovým aktivitám i dalších občanských sdružení a zájmových skupin, ale to je nepodstatný detail. Do rozpočtu roku 2010 jsme výstavbu tohoto objektu zahrnuli z důvodu, že skauti jsou momentálně ve dvou provizoriích, přičemž jeden dům už městu ani nepatří. Ústavní soud rozhodl, že rodině Pamových byla vila na Žižkově ulici odňata neoprávněně, a my čekáme, až nás zástupce restituentů vyzve k předání. V současné době ani stále nevíme, jaký je postoj rodiny Pamových k tomuto majetku a ke skutečnosti, že vilu užívají skauti. My jsme řešení této situace hledali dlouho a já doufám, že se stavbou klubovny tento problém vyřeší už jednou provždy. Projektově je stavba dokončená a připravuje se výběrové řízení na dodavatele.

Proč došlo k tak významnému zpoždění výstavby lehkoatletického stadionu s přilehlým hřištěm a skateparkem? Podle původních plánů se mělo začít hned zkraje podzimu.
Hlavním důvodem je úmrtí projektanta, pana Hampla. Když stavební firma začala připravovat staveniště, zjistilo se, že na sebe jednotlivé výkresy dokumentace nenavazují. Společně se stavební firmou jsme projekt podrobně prozkoumali a zjistili jsme, že jsou v něm skutečně závažné nedostatky. Museli jsme proto najít novou projekční firmu, která má za úkol objevit a napravit všechny chyby a během stavby nést autorskou zodpovědnost za celý projekt. Tím došlo ke zdržení.

Jak moc se posune termín dokončení?
Je pravděpodobné, že to nebude na konci června, jak se původně plánovalo, ale až koncem srpna. Naší snahou je, aby v novém školním roce již mohly všechny lanškrounské školy využívat zařízení pro výuku tělesné a dopravní výchovy.

Připravují se nějaké nové dosud nepředstavené investiční projekty?
Řekl bych, že bojujeme na několika frontách. Dokončuje se třeba finální žádost o dotaci na rekonstrukci koupaliště. Je tu ale také jedna horká novinka. Vzhledem k tomu, že byl vypsán program, který umožňuje získání 100% dotace na akci, která se postaru jmenuje středisko názorné výuky, upravujeme původní projekt spolkového domu na Pivovarském náměstí. Výsledkem by mohl být objekt, který by sloužil nejen jako Návštěvnické centrum pro popularizaci a propagaci vědy a techniky, ale stal by se i zázemím Domu dětí a mládeže. Bohužel pro knihovnu budeme muset hledat jiné místo, protože na stavbu nové nemáme dostatek vlastních prostředků a nepodařilo se nám najít žádný dotační program, který by umožňoval získat nějaké státní nebo evropské peníze.

Dnes u Vás probíhá jednání o cyklostezce z Lanškrouna do České Třebové. Jak daleko je tento projekt?
Dnešní schůzka byla koordinační v tom smyslu, co vše je potřeba ještě zajistit a udělat, aby mohla být do 20. března podána žádost na Státní fond dopravní infrastruktury o financování první etapy, tj. z Lanškrouna do Rudoltic. To znamená splnění všech podmínek desetimiliónové dotace tak, jak byla přidělena rozhodnutím poslanecké sněmovny. Dalším krokem bude jednání na SFDI v Praze 12. ledna a poté jednání svazku obcí Lanškrounsko o financování této etapy, které se uskuteční 20. ledna t.r.

Na konci roku 2009 se přibližně u poloviny městských bytů zvedaly nájmy. V některých případech téměř až o 70% ( u bytů I. kategorie z cca 31 Kč na 52 Kč za m2). Co bylo hlavní motivací pro takto razantní navýšení?
Už jsem to vysvětloval mnohokrát a snažil jsem se to i vysvětlit nájemníkům, kterých se to samozřejmě citelně dotýká. Rada města postupuje při deregulaci nájemného vždy v naprostém souladu se zákonem. Jsme motivováni snahou o zlepšení bytového fondu, který je právě v důsledku nízkých netržních nájmů silně zanedbaný. Z nájmů, které byly do nedávné doby doslova symbolické, se nedal generovat ani dostatek financí na údržbu, natož na nějaká vylepšení stavu. Radní to chtějí napravit a není jiné cesty než nájmy zvýšit. Je dána záruka v tom, že vybrané nájemné se vrací výhradně do bydlení. Už jsme v tomto začali - proběhla výměna oken na Teslově, přemosťují se septiky, ve větším rozsahu se dělají i další nutné opravy. Chceme v tomto duchu pokračovat i nadále a plánujeme nejen postupnou výměnu oken v ostatních domech, ale i zateplování a další opravy a investice, znamenající zvyšování standardu bydlení.

Celým Pardubickým krajem teď hýbe aktuální rušení lékařských pohotovostí. Dotýká se to i Lanškrouna. Vnímáte tento krok jako koncepční a úsporný nebo nekoncepční a omezující zdravotní péči?
Rušení pohotovostí je podle současného vedení Pardubického kraje koncepčním opatřením, ale bylo uskutečněno - troufám si říct - naprosto diletantsky. Chápu ekonomickou i odbornou stránku rozhodnutí umístit lékařskou pohotovost do nemocnic. Proč ale nikdo z vedení Pardubického kraje nenašel odvahu říct občanům ve městech, že se jim od 1. ledna 2010 ruší pohotovost, a že budou muset jezdit do jiného města do nemocnice, to nepochopím. Navíc tento krok nikdo v dostatečném předstihu neprojednal nejen se starosty takto postižených měst, ale ani se službu konajícími lékaři! Zřejmě to bylo kousnutí do tak kyselého jablka, že se do toho panu hejtmanovi nechtělo.

Vy jste v zajímavé situaci. V Lanškrouně jste součástí vládnoucí koalice a v zastupitelstvu Pardubického kraje sedíte v opozici. Dají se tyhle dvě pozice nějak srovnat?
Ty pozice se dají porovnat z několika pohledů. Pokud bych chtěl mluvit o konkrétním počínání opozice na kraji a ve městě, tak je to naprosto rozdílné. ODS, jako jediná skutečná opozice v krajském zastupitelstvu, má zcela jiné způsoby i režimy chování než komunální lanškrounská opozice. V lanškrounském zastupitelstvu si někteří opoziční zastupitelé berou za vzor asi některé postavy z poslanecké sněmovny, jejich kritika je napadající a urážející, k některým bodům diskutují nekonečně mnohokrát a nekonečně dlouho. Po této stránce je jednání krajského zastupitelstva o mnoho věcnější. Je to dáno i tím, že každý zastupitel k jednotlivému bodu jednání může hovořit pouze jedenkrát a to maximálně pět minut. Přesto mě mnohem více naplňuje tvůrčí práce tady v Lanškrouně, než pozice opozičního poslance v krajském zastupitelstvu.

Je z Vašeho pohledu spolupráce mezi opozicí a koalicí v rámci kraje vstřícnější ve srovnání se situací v Lanškrouně?
Určitě ano. Na krajské úrovni se jako opozice projevujeme možná v 5% hlasování, a to jednoznačně z věcných a zásadních důvodů. Kdežto opozice v Lanškrouně, když nemusí, tak pro návrh ruku nezvedne. Je principiálně více proti. Bohužel spolupráci s lanškrounskou opozicí se mně nepodařilo navázat ani v základních otázkách fungování města. Myslím si, že jsem pro to udělal dost, ale bez jakékoliv kladné odezvy.

V poslední době mám z některých zastupitelů pocit, že ztratili motivaci do práce v zastupitelstvu. Myslíte si, že pravidelně vypjatá atmosféra na jednáních lanškrounského zastupitelstva, vyvolávaná některými zastupiteli ze strany opozice, se projevuje i na celkových výsledcích práce této instituce?
Bezpochyby to negativně ovlivňuje jak vůli některých zastupitelů se více angažovat pro město, tak pracovní nasazení zaměstnanců úřadu. Úředníci se chovají v zásadě apoliticky a permanentní kritika je rozhodně nemotivuje k větší aktivitě. Začalo to snahou o dehonestaci mé osoby před minulými volbami a pokračuje to kritikou a osočováním zaměstnanců úřadu i některých dalších zastupitelů.

Dává Vám zkušenost z komunální politiky schopnost dívat se třeba na nadcházející parlamentní volby s jistou dávkou nadhledu, který dost často těm vrcholným politikům chybí?
Za tu dobu, co jsem na radnici, ale i s ohledem na to, že se v politice pohybuji už dvacet let, jsem si na „osudovost“ parlamentních voleb svůj názor utvořil. Každé volby považuji za významné a důležité, ale že by to byla otázka bytí či nebytí, života a smrti? To ne. Mám samozřejmě jistou obavu o to, jak se bude v Čechách vyvíjet politická situace, ale že by přišel nějaký zásadní zlom v polistopadovém vývoji, tak toho se nebojím.

Neláká Vás tahle velká politika?
Neláká, prostor mezi místní a regionální politikou je pro mne dostatečným. Teď jsem byl několikrát osloven, zda bych se nepokusil o úspěch v senátních volbách, ale o tom jsem nikdy reálně neuvažoval. Moje místo není v Praze, ale v Lanškrouně!