Lanškroun se opět dostal do celostátních médií. Důvodem nebyla naštěstí žádná tragická událost či havárie, nebyla to ale ani pozitivní informace o úspěších našich studentů nebo sportovců. Příčinou bylo to, že z našeho města zazněl názor; konkrétní a jasné vyjádření k jednomu z mediálně vděčných témat, k větrným elektrárnám. Protože jsem byl určitým způsobem vtažen do celé záležitosti, dovolím si Vás informovat o svém osobním pohledu na věc.

Diskuze o tom, jestli bude v budoucnu dostatek energie, z čeho ji vyrábět a jak s ní nakládat, je určitě nevyhnutelná a užitečná. Zvýšená poptávka po elektrické energii a otázky energetické bezpečnosti se naší republiky týkají stejně jako jiných zemí. Je třeba využívat všechny zdroje, včetně těch obnovitelných. Ty bychom však neměli přeceňovat, protože zejména na našem území nemohou mít jiný význam, než jen doplňkový.

Co mně na propagaci větrných elektráren vadí snad nejvíce, je její zjevná nepravdivost. Energie z větrných elektráren se vydává za ekologickou, i když s ekologií nemá téměř nic společného. Ano, vítr je zadarmo, ale kolik energie se spotřebuje při výrobě samotného stožáru s vrtulemi a jak se bude recyklovat to množství betonu, sklolaminátu a dalších umělých hmot, až elektrárna doslouží? Celý humbuk kolem budování větrných elektráren má svůj původ v pokřivených tržních podmínkách – energie z tzv. obnovitelných zdrojů je vykupována za podstatně vyšší ceny, než je cena energie, vyrobená v elektrárnách tepelných či jaderných. To má i sociální dopad – bude se zvyšovat cena elektrické energie jako takové, neboť nelze rozeznat, jakého původu je zrovna ta elektřina, která nám doma rozsvítí žárovku. Ale za tu „obnovitelnou“ zaplatíme ještě podruhé – v našich daních dáme státu naše peníze, který je potom daruje výrobcům „ekologické“ energie… Dalším důvodem, proč nejsem pro stavbu větrných elektráren, je dopad na naše životní prostředí. Jsem přesvědčen, že obří stavby vrtulí mají devastující účinek na své okolí i reliéf krajiny. Pokud bych měl svůj pohled na problematiku větrných elektráren shrnout do jedné věty, zněla by takto: Větrná elektrárna z celospolečenského pohledu není ekonomicky výhodná a rozhodně nezlepšuje krajinný ráz.

A jak celá údajná kauza s neschváleným prohlášením zastupitelstva města vlastně vznikla? Na únorovém zastupitelstvu předložil jeden z opozičních zastupitelů návrh na usnesení, kterým by se město Lanškroun zavázalo, že do roku 2020 nedovolí na svém katastru výstavu větrných elektráren a k témuž by vyzvalo i všechny obce v okolí. Takové usnesení by bylo v rozporu se zákonem o obcích, se stavebním zákonem a patrně i řadou dalších právních norem. Protože však nikdo z přítomných zastupitelů neměl žádnou námitku proti duchu takového prohlášení, slíbil jsem, že na dubnové zastupitelstvo připravím ve stejném smyslu návrh usnesení, který by nebyl v rozporu s platnými zákony. Při hlasování o takovém návrhu na posledním zastupitelstvu chyběly pro jeho přijetí tři hlasy a návrh nebyl přijat. Jinými slovy to znamená, že Zastupitelstvo města Lanškroun nevydalo žádné prohlášení proti větrným elektrárnám. To, že bychom byli kvůli tomu v našem zastupitelstvu, ve městě nebo v regionu rozděleni na 2 tábory, už je naprostý výmysl některých novinářů a redaktorů. Že se v médiích objevují zkreslené a chybné informace, mne samozřejmě mrzí, ale neprofesionalitu ze strany veřejnoprávní televize a lajdáckost novinářů některých celostátních deníků nedokáži změnit.

A politický kapitál, který se z toho všeho snaží několik jedinců získat? Nepřijetí usnesení nepovažuji za svou chybu, a nemyslím si ani, že se mi vymstila vstřícnost k návrhu opozičního zastupitele. Nemám problém podpořit dobrý návrh, ať s ním přijde kdokoliv. Nikdy jsem neměl problém hlasovat v souladu se svým svědomím.

Martin Košťál