Před několika dny jsme oslavili významný státní svátek – Den vítězství. Vlastně jsme jej ani moc neslavili, protože neznamenal žádný den volna navíc. To totiž většině lidí u nás stačí ke štěstí a víc je ani moc nezajímá. Ke své škodě, ale i ke škodě nás všech. Neznáme své dějiny, neumíme zaujmout školní mládež velkými tématy z našich dějin, a pak se divíme, když se naše děti projevují vlastenecky pouze při sportovních kláních (to v lepším případě) nebo se nadchnou pro některé z extremistických hnutí a jejich rádoby vlastenecká hesla (to v horším případě). Říká se, že „národ, který nezná svou historii, je odsouzen ji prožít znovu“. Tento výstižný text je mimochodem i na bráně bývalého Osvětimského koncentračního tábora, dnes Památníku utrpení národů v polské Osvětimi.

Proto je potřeba soustavně a opakovaně připomínat události, které měly klíčový význam pro naše dějiny. Přestože se mnohé z nich udály před desítkami či stovkami let, zásadním způsobem usměrnily vývoj české státnosti a svými důsledky ovlivňují i naši současnost.

Jednou z takto významných událostí je ukončení 2. světové války. 8. května 1945 vstoupila v platnost kapitulace německých vojsk, čímž oficiálně skončila v Evropě největší a nejstrašnější válka, jakou dosud lidstvo zažilo. Nic na tom nemění skutečnost, že v některých částech Evropy se bojovalo ještě asi týden a na asijských bojištích trvala válka dokonce ještě několik dalších měsíců. Do druhé světové války bylo zataženo celkem 61 zemí s více než 80 procenty obyvatel planety. Statistikové spočítali, že po dobu 6 let umíral každé 3 vteřiny jeden člověk. Celkem jich bylo 60 miliónů a z toho více než polovina obětí nepadla na bojištích.

Domnívám se, že ten, kdo v té době nežil, si už válečné hrůzy a nezměrné utrpení té doby nedovede ani představit. Máme sice k dispozici množství dobových filmových záběrů i více nebo méně podařených válečných filmů, ale v důsledku otupělosti, kterou jsme získali díky moderním televizním zprávám, to jde všechno tak nějak mimo nás. Přitom se nejedná jen o samotné válečné běsnění. Světová válka byla bojem proti zlu. Ve hře byla otázka existence či neexistence celých národů, včetně toho našeho, českého. Dnešní svoboda a samostatnost není proto tak samozřejmou věcí, jak se může někomu zdát. To je třeba stále připomínat, a mladším generacím obzvlášť.

Proto si myslím, že si je nutno každoročně připomínat události 2. světové války a slavit vítězství či osvobození od fašismu. Je to nejen projev naší úcty k lidem, kteří bojovali za naši svobodu, ale i naše povinnost vůči budoucím generacím.

V našem městě jsme si připomněli 65. výročí ukončení 2. světové války spolu se členy Českého svazu bojovníků za svobodu a se zástupci politických stran v pátek 7. května u pomníku obětem válek a holocaustu v Lanškrouně. Součástí oslav byl i koncert, který se uskutečnil téhož dne večer na lanškrounském zámku.

Ing. Martin Košťál, starosta města
 

Tisk Náhled tisku